Reakce na repliku T. Jelínka v Maskilu 10/2002

Musím obětovat část svého drahocenného času lékaře, abych uvedl na správnou míru některá tvrzení T. Jelínka v jeho replice (Maskil 10/2002):

1) Pozván Tomáš Jelínek na odhalení desky byl. Sám jsem rozesílal pozvánky všem židovským komunitám v Praze a, vyjma "Maislovky", všechny zareagovaly. Pokud mu to jeho náměstci, tiskový mluvčí či poradci nepředali, tak to není moje vina. Havel i Kavan informováni byli též.
2) Ohledně zmiňovaného filmového dokumentu o Hilsnerovi jsem jej skutečně kontaktoval, odpověď dostal ovšem až na 5. e-mail, a sice tu, že by tam T. Jelínek referoval o dnešní Pražské židovské obci. Producenty ovšem zajímalo, jestli se Maislovka dodnes staví tak odmítavě k Hilsnerovi jako v letech 1899 až 1919, nikoliv dnešní konflikty mezi Židy v Praze. To jsem panu Jelínkovi sdělil - odpovídám na každý dotaz.
3) Nehoráznost hraničící s urážkou je nesmysl o "vstřícnosti" Jirky Gruši tady ve Vídni ve věci Hilsnera: člověk, který zanechal po sobě Waterloo v Bonnu, v Chebu, v Praze a dnes ve Vídni, od příchodu odmítal cokoliv, co souviselo s uctěním památky Leopolda Hilsnera. Jeho antisemitské pomluvy a intriky, včetně těch na oficiálních rakouských místech, vedly k tomu, že byl několikrát veřejně kárán, nejen ve Vídni či v Praze. Ovšem: v každém jiném státě by někdo, kdo si dovoluje stěžovat v cizině na vlastního krajana, byl okamžitě propuštěn. Jen v posttotalitární ČR je možné, že Gruša nadále smí pomlouvat mne, ČR a nadávat v rakouském tisku na český národ. Který mu ovšem financuje řadu rezidencí po Vídni. Všechno, co souviselo s Hilsnerem, jsem musel zorganizovat ve vlastní režii. Velvyslanectví neprojevilo sebemenší zájem. Roš chodeš pak uveřejnil lživá tvrzení nějakého Martina Čecha z ambasády, který si připisoval neprávem určité zásluhy. 
4) Rekapituluji tedy: 
a) Hilsnerovskou debatu předních českých odborníků v Českém centru v květnu 2000 chtěl dle údajů pracovníků Centra Gruša zakázat 
b) nepřispěl finančními prostředky českých daňových poplatníků na obnovu Hilsnerova hrobu 
c) absentoval při pietním aktu 20.6.2000 na rozdíl např. od izraelských diplomatů 
d) během dvakrát prodloužené hilsnerovské výstavy pražského Židovského muzea ve Vídni (listopad 2000—leden 2001) se na Grušu provalilo, že si byl stěžovat na rakouském MZV 
e) při odhalení pamětní desky 25.4.2002 byl s vědomím Havla a Kavana, vzhledem k jeho dosavadnímu chování, persona non grata. Snad není Gruša ale jediný na ambasádě ČR - nepřišel ovšem nikdo. Dialogu či osobnímu kontaktu se Gruša zbaběle vyhýbá. Prostředky českých daňových poplatníků, které neměl na Hilsnera, Gruša ovšem použil, aby si dle PRÁVA přizval do Vídně příslušníky Útvaru rychlého nasazení - patrně v duchu jeho předchůdců z 50. let, kteří deportovali přes vídeňský úřad antikomunisty do gottwaldovského Československa. A v televizní diskusi o česko-rakouských vztazích za celou hodinu se nezmínil o přínosu Židů, pouze tam citoval zuřivého antisemitu Karla Krause. Tedy nikoliv Richarda Weinera či Gustava Mahlera.
5) Antisemitské postoje Maislovky - sympatie k antisemitům od Baxy po Grušu - už překvapily Hilsnera, a později od Masaryka po dnešní badatele všechny, co se kauzou zabývali. V jedné anglické práci jsem to označil za 

„Bránský - Černý - Kieval - Schroubek - syndrom“, mluvím o tom i na internetové diskusní stránce http://diskuse.hrad.cz. Polná 1999, Vídeň 2000, Praha 2000, Jeruzalém 2000, Vídeň 2002, Praha 2002.... vždy (vyjma konferenci Karlovy univerzity a Židovského muzea 1999 - tedy nikoliv obce! - a to ve dnech, kdy Gruša hostil na naší ambasádě ve Vídni za peníze českých daňových poplatníků Sudeťáky, mezi kterými je přece hodně fanoušků Adolfa Hitlera), tedy vždy, když se jedná o Hilsnera, Maislovka absentuje: Leopold Hilsner jako špatné svědomí?
6) T. Jelínek prozrazuje nejen absolutní neznalost dnešní situace kolem Hilsnera, včetně skandálů české diplomacie (doporučuji číst např. paměti českých diplomatů a ministrů zahraničí, Respekt, či sborníky Židé a Morava, Kroměříž 1999 a 2000), ale i dějin a současnosti pražské obce. Jak trpce vzpomíná ve svých memoárech na chování Maislovky k Hilsnerovi rabín Josef Samuel Bloch! Pan Jelínek jakoby nebral vůbec na vědomí deprimující výsledky Gabalovy studie, které dosud nevedly k reflexi, k obratu, ke změně k lepšímu. S jeho postojem bude nejspíš pokračovat rozklad židovské komunity v Praze, byť možná spojen s demokratizací jejích struktur. Pan Jelínek by se měl zamyslet, proč asi mají v Izraeli tak odměřený postoj k evropským komunitám? Vy-/u-/zastrašenost židovských obcí provází Hilsnerovu kauzu dodnes (citát z: Petr Vašíček, TGM a židovský svět, Praha 2002). A proč asi do Prahy přiletí Židé z Anglie, aby zachránili nejstarší židovský hřbitov? Kam až to klesla mezinárodní reputace Maislovky?
7) V době vídeňské výstavy si jistá Jeslínková z MZV dovolila hrozit mi jako „dík za aktivity kolem Hilsnera“ soudem, že prý „haním dobré jméno České republiky v zahraničí“. Obrátil jsem se na Maislovku, aby zakročili přímo u Kavana, jak by tomu bylo v každé jiné zemi. Reakce: nula. Trvalo to až do aféry Český dům v Moskvě, než zmíněná musela opustit Prahu. Dnes nás „zastupuje“ v Bonnu.
8) O chování vůči Polné v letech 1999-2001 radši pomlčím...

Tedy: předseda nejstarší pražské židovské obce obhajující antisemitu je až příliš silné kafe.

I když je to nepopulární a neobvyklé - pan Jelínek by měl zvážit, zda by neměl z morálních důvodů opustit svůj post. 
Toda raba. Děkuji.

Vídeň/Praha, 19. srpna 2002 

MUDr. Petr Vašíček 
pvasicek@hotmail.com