Židovské dny ve Strakonicích
Na programu byly nejrůznější kulturní a společenské akce – videoprojekce, přednášky, koncerty, divadelní představení a další. Neodehrávaly se pouze ve Strakonicích, ale i ve Volyni a Čkyni. Hlavním organizátorem bylo Sdružení pro obnovu Řepice a

okolí, které funguje od roku 1997 a má za sebou již dlouhou řadu akcí. V letošním roce zahájilo sdružení projekt „Nové jméno pro svět“, jehož prostřednictvím chce veřejnost seznamovat s nejrůznějšími kulturami. Proběhla již například řada programů věnovaná kultuře eskymácké nebo ukrajinské. Právě v rámci projektu „Nové jméno pro svět“ se uskutečnily i „Židovské dny“.
My jsme se do Strakonic vypravili o víkendu, kdy akce vrcholila. V sobotu večer se ve volyňském sále „Na nové“ představil nejprve Achab Haidler se svým úchvatným představením jednoho herce, adaptací románu Ladislava Fuchse „Pan Theodor Mundstock“. V sále se sešlo kolem osmdesáti, převážně mladých lidí a atmosféra byla opravdu skvělá. Po přestávce pak zahrála prostějovská kapela

Klezmer Quartett.
Vyvrcholením „Židovských dnů“ byl nedělní program. Nejprve se asi třicet lidí sešlo k pietnímu aktu před obchodním domem Labuť, na místě bývalé synagogy. Ta byla zbourána v 70. letech, kdy musela ustoupit stavbě přemostění soutoku Otavy a Volyňky a moderní výstavbě. Anebo možná nemusela. Podle slov Karla Skalického, jednoho z organizátorů, má akt připomenout místním lidem nejen skutečnost, že ve Strakonicích kdysi byla židovská obec, ale i to, že zde před třiceti lety byla vlastně zbytečně zničena památka na tuto kapitolu historie města. Pietní akt se zde konal již podruhé, loni přišlo asi sedmnáct lidí. Vše probíhalo velmi neformálně, zejména díky expresivnímu projevu Achaba Haidlera, který byl hlavním řečníkem. Nicméně neformálnost rozhodně neubrala aktu na vážnosti a mnozí neskrývali slzy dojetí. Každý z přítomných dostal lísteček s několika jmény, jmény zavražděných strakonických Židů. Do čtení seznamu se tak zapojili skutečně všichni přítomní, následovala samozřejmě recitace kadiše.
Završením celého týdne pak byl pořad „Pocta Pavlu Nozarovi“ v městské Šmidingerově knihovně. Pavel Nozar, který nedávno oslavil 81. narozeniny, je skutečně výjimečnou postavou. Pochází z evangelické rodiny, celý život se však přátelí se Židy (byl i přítelem nezapomenutelného rabína Federa), zajímá se o židovskou kulturu a náboženství, učí se hebrejsky, fotografuje židovské památky (výstavu jeho fotografií jsme měli možnost vidět začátkem letošního roku i v Bejt Simcha) – a z toho všeho čerpá inspiraci pro své básně. Ty byly také ústředním bodem onoho večera. Po úvodním recitálu písničkáře Jiřího Smrže následovala právě recitace poezie Pavla Nozara v podání Ondřeje Fibicha, některé básně dokonce interpretoval Jiří Smrž ve zhudebněné podobě. Ondřej Fibich rovněž přečetl vzpomínku Pavla Nozara na jeho židovského kamaráda z dětství – prvního Žida, s níž se v životě setkal. Pan Nozar, který byl osobně přítomen, sklidil na konci velký potlesk, který určitě nepatřil jen jeho básním, ale hlavně celému jeho životu.
Domnívám se, že panu Nozarovi a pořadatelům akce „Židovské dny“ je společné jedno – totiž úcta a respekt vůči ostatním lidem, ať již patří k jakékoliv kultuře, či náboženství. Kdyby tak přistupovalo ke světu více lidí, byl by určitě mnohem lepší.
Kateřina Jelínková
Foto: Michal Spevák
|
SEFER JECIRA
(Kniha stvoření)
Už skončeno je
dílo sedmidenní,
to dílo Tvoje, jímž se všechno mění.
Z tmy vzešlo náhle ráno, kteréž byl stvořil Pán,
všechno je dokonáno –
chaosu řád byl dán.
I učinil Bůh člověka
a dal i rozum jemu,
aby moh´ přemýšlet,
jak že to všechno vzniklo.
Jak vznikl tento svět
a vše, co patří k němu –
obloha plná hvězd,
slunce a planety,
síla, jež má je nést,
a tajemné komety.
Že byl to Boží blesk?
A člověk říká: já to vím,
byl na počátku velký třesk…
A před tím? Snad jen dým
a tma a prázdno do hlubin –
a před tím velkým třeskem
a nad tím mocným bleskem
vznášel se Hospodin.
Pavel Nozar |