Pokud jste podobně jako já napojeni (teď nemyslím kidušovým vínem, ale na internet), určitě vám touhle bránou (dost možná že branou do pekla) taky přišla spousta chanukových přáníček. Řada z nich byla osobní, řada z nich dokonce osobně-lidská, ale určitě se mezi nimi objevil alespoň jeden exemplář vpravdě kuriózní. Cosi přepestře barevného s nápisem HAPPY CHANUKAH. Nic si z toho nedělejte, protože jestli jste trošku normální, máte určitě i spoustu přátel v nežidovském světě, takže co nevidět začnou docházet podobné estetické výkřiky (a třeba dokonce navlas stejné), jen se změnou titulku: HAPPY CHRISTMAS…
Chanuka je za námi, vánoce přede dveřmi. Vůbec tady nechci řešit, pro koho a jak moc je ten pohříchu zkomercionalizovaný nasládlý čas stresem, kdo si tu modlu (a ona to modla – bývalý strom plodnosti zasvěcený Aštarté - skutečně je) doma přeci jenom (už kvůli dětem) postaví a kdo (žijeme přeci v Evropě poznamenané helénisticko-křesťanským modelem!!) řeší celou situaci rádoby šalamounsky, tj. že ve své židovské domácnosti zařídí během „Svátků světla“ takové malé „židovské vánoce“. To všechno je záležitostí pohnutek a svobodné volby a nám, jak známo, soud nepřísluší, protože ten si pro sebe vyhradil Velký (Dt 32:36,35).
Je mi ale po čertech líto, když se z chanukových svátků dělají ony „židovské vánoce“. Ubližujeme tím nejen Chanuce, ale i jidiškajt. To fakt nejsou žádný vánoce!!! Pravda, vyloženě biblický svátek to není, a všechny „náhodičky“, které tradice ohledně chanuky vyšpekulovala, (např. to že pětadvacítka - chanuka začíná 25. kislevu - se hebrejsky píše znaky KAF a HE, a tak se hebrejské chanuka dá číst také jako chanu KaH – tj. zasvětili /Chrám/ pětadvacátého; že první stánek v poušti byl také dokončen pětadvacátého dne měsíce kislev, ale jeho posvěcení se odložilo na „jiné datum“ /Ex 40:1/ a že shodou okolností pětadvacátou zastávkou lidu Jisroele při jeho putování pouští bylo zrovinka Chašmone – tak jako se „píšou“ a jmenujou Chašmonejci z Makabejských časů, kdy k zázraku s olejem došlo – Nu 33:29) – tedy tyhle „náhodičky“ se taky trochu podobají tomu, když římská církev potřebovala natřít pohanské svátky slunovratu na poněkud schůdnější kulisu betlémů a pastýřského klanění. Dobrá vůle, ale ne úplně košer argumentace (ostatně, chvála Pánu za to, o kolik nádhernejch pohlednic, obrazů a hudebních děl bychom byli dnes chudší…). Ale to je tak jediná paralela mezi vánocemi „židovskými“ a vánocemi křesťanského světa. Chanuka je především svátek světel – resp. svátek světla. Toho prvotního, které tu bylo při stvoření ještě dřív, než se na nebe pověsily kouličky Slunce, Měsíce a hvězd. Proto halacha doporučuje rozsvěcovat chanukiji mezi minchou a aravit (kdy – podle tradice – tohle světlo zešedlo kvůli jednomu jablku Zvědavosti). Proto má chanukija stát na zápraží anebo alespoň u okna směrem na veřejné prostranství (aby se v době malo-světla – slunovrat - šířilo světlo mezi vystresované předvánoční davíky), proto nemá stát ani příliš nízko ani příliš vysoko (protože světlo nelze ponižovat, ale nemusíme se zase zázrakem světla Tóry chlubit příliš povýšenecky - sic!!); 

proto je myslitelný pouze olivový olej a bavlněný knot (žádné lampičky z Tesca!!), protože lidská duše je lampa H-spodinova a nečistý olej a laciný knot (nečistá duše a laciné pohnutky) při spalování smrdí. Proto se šamaš staví výše než ostatní chanuková světla, protože nemá být slouhů ve spravedlivém světě (za to taky každé ráno pronášíme požehnání še-lo asani oved – žes mne /původně/ nenaplánoval jako slouhu), proto zapalujeme z kraje (od zárubně dveří) víc a více do prostoru, protože to je posláním Jisroele, šířit b-žské světlo Počátku (ačkoli v tomto ohledu si Šamaj s Hilelem nerozumí, ale tradice respektuje onen narůstající aspekt) a proto se má chanukija stavět na opačnou stranu (k opačné zárubni), než na které je upevněna mezuza. Proč? Protože světlo zazáří naplno a veřejně jedině tehdy, budeme-li obklopeni micvot z obou stran.Tohle všechno ovšem míří na veřejnost, do šerem slunovratu spěchajícího davu. Chanuka (resp. světlo judaismu) míří ale také dovnitř. Do domu!!! Občas se totiž přihodí (a letošek byl zrovinka ten případ), že nás kalendář postaví před dilema, kterou svíčku zapálit dřív? Chanukovou anebo šábesovou? 

Halacha učí: pořadí je podřízeno svatosti okamžiku a lidským možnostem. Dejme tomu, že nemáš dost peněz na pořízení šábesových i chanukových svíček. Které koupíš a které rozsvítíš? Šabatové, protože šabat má přednost. (Or. chaj. 678:1). Jenomže jakmile zapálíš šabatové, je tu Princezna a už se nemanipuluje s ohněm. Takže mají přednost chanukové (Or. chaj. 579:1). Jenomže ty nemáš dost prostředků na pořízení všech… Pořadí je podřízeno svatosti okamžiku a lidským možnostem. A to z důvodu šalom ha-bajit – harmonie v domě (vysvětluje Raši). Jednoduše, rodině není „harmonicky“, kdyby měla zůstat potmě, a tak se hospodyně(ba´alat ha-bajit) svobodně rozhodne, co učiní, aby ten harmonický Pokoj zavládl. Židé mají být obklopeni micvot, mají šířit světlo a nemají se nad nikoho povyšovat. Všichni, bez výjimky. I čeští Židé. Na jedné straně mezuza, na druhé chanukija a dům (bajit) uprostřed. 
A co se týče těch „druhejch“ vánoc? Znáte přeci to úsloví: Von vám se na ni konečně trošičku usmál, a pro ni to byly druhý vánoce… Mimochodem, všimli jste si, kolik je v Čechách Bejtů? Bejt Praha, Bejt Simcha, Bejt Elend, Bejt Holešov, „Bejt ortodoxim“, „Bejt chabadnik“ a třeba se narodí ještě nějaké. Tyhlety „partaje“ tvoří jeden panelák. Činžák českého judaismu. Někteří členové jednotlivých partají našeho činžáku se Ašeře nepokloní ani za nic, někteří si od srdce povinšujou „hepy chanuku“ a někde dokonce i „purpura na okně“ zavoní… pořadí je podřízeno svatosti okamžiku a lidským možnostem. Tak proč je „před chanukou po chanuce“ tak málo šalom ha-bajit? Je to ještě o světle ?

Happy vánoce, 

Nudnik