židovské vzdělávání
 
Šiviti – Amulet? Modlitba? Vzpomínka na budoucnost? Pravděpodobně všechno dohromady a možná také alfa a omega židovského pohledu na svět: Šiviti Adonaj le-negdi tamid …. Neustále se snažím představit si H-spodina… anebo také Kladu si H-spodina před svůj duchovní zrak… s touto myšlenkou se každý zb-žný Žid ráno probouzí a zároveň jsou to jeho poslední slova před ulehnutím na lože. Tímto biblickým výrokem se otevírá i základní halachické dílo Šulchan aruch. Kraličtí překládají: Představuji H-spodina před obličej svůj vždycky; zatímco v ekumenické podobě se můžeme dočíst: H-spodina stále před oči si stavím… A žalmista David ještě v témže verši (Ž 16:8) dodává - a když jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.

Amulet
Šiviti je tradicí určeno k meditaci. Pohledem na ně lze přemýšlet o všech midot (=vlastnostech a kvalitách) B-ha, tak jak se ve zjeveném světě projevují. Tedy o základních dvou sloupech judaismu—o milosrdenství (=CHESED) a spravedlnosti (=DIN). Proto ten poměrně důležitý Davidův dodatek: když je mi po pravici, nikoli se nepohnu. Protože po pravici stávával ve starověku žalobce, v pravici třímá každý ze šedesáti symbolických hrdinů tam okolo „ložce krále Šalamouna“ svůj meč Zákona a na pravou stranu chodí donášet i Satan na Joba a na ostatní reky. Stojí-li tedy po pravici H-spodin (a on si tam taky nestoupne jen tak každému), je to vážně v suchu.

Modlitba
Tradice také věří, že když se nám ráno rozlepí očenka, chvilku to trvá, než se vůbec dokážeme napojit na onen nad námi se vznášející „bazén předstvořených skutečností“, na prazáklad a prapříčinu Stvoření tam kdesi ve světě Vyzařování, ve světě Acilut. A tak musíme z dolního království přirozeného světa Uskutečňování (Asija) a ze sefiry zvané „Království“ (Malkut), tj. z království činů a „království“ druhého písmene HE tetragramatonu, projít šesticí (šest je VAV) vyšších sefir světa Forem a Tvarů (světa Jecira), zamyslet se moudře (Chochma), konstruktivně (Bina) a prozíravě (Da´at) nad tajemstvím Stvoření ve světě Berija, kde cestu od moudrosti zpátky ke konstruktivitě (jež obě představují jen pouhé misky na jazýčku vah prozíravosti), reprezentuje další (první) HE svatého jména a teprve potom nám bleskne ona prapůvodní jiskřička, která nás nastartuje jako ten vychladlý motorek – jiskřička přesvatého JUD. Trochu jste se ztratili? Nevadí, zkuste dočíst až do konce, duchovní „exhumaci“ probereme příště. Tuto klopotnou cestu lze samozřejmě poněkud usnadnit modlitbou šachrit. A co získáme? Kromě tušení souvislostí také „bonusy“ jednotlivých světů HE-VAV-HE-JUD. ® HVHJ - Šiviti Adonaj le-negdi tamid…

Vzpomínka na budoucnost
Ačkoli o formě a podobě šiviti nebyla nikdy stanovena žádná závazná halachická pravidla (halacha vlastně pouze doporučuje – Stavěj H-spodina před svůj zrak neustále), v drtivé většině případů je „tabulka“ šiviti zobrazována v podobě menory - sedmiramenného svícnu - složené z osmi veršů 67.žalmu; dost možná proto, že podle Talmudu (Pes 59a) bez náležité úpravy světel na menoře nemohla být kdysi (za dob Prvního chrámu) zahájena a provozována žádná b-hoslužba.

Co všechno projde hlavou při pohledu na menoru? Jméno jejího biblického „autora“, Becalele, tedy toho jenž ve stínu Nejvyššího přebýval a možná i tvořil? Její velice podrobný popis zahrnující v sobě řadu hlubších poselství ? - Svícen z čistého taženého zlata, sloupec a pruty, misky, koule a květy...šest postranních prutů, vždy tři a tři, na každém z nich misky ve tvaru mandaly, koule a květ a na sloupci svícnu další čtyři misky ve tvaru mandaly plus koule a květ. Koule pod první dvojicí prutů, další pod druhou a další pod třetí dvojící. Vše spolu s ostatními součástmi svícnu z nejčistšího taženého zlata… Pomyslíme také na symboliku světla? Připomene nám menora svojí číselnou symbolikou šesti (prutů) plus jednoho (sloupu) události při stvoření? A jak se na ni dívá ve svém proroctví Zachariáš? Menora je také v pořadí třetí ze svatých předmětů (= kli kodeš), jež měly být zhotoveny pro potřeby stánku úmluvy a později i Chrámu.
Tedy Chrám. Minulost, přítomnost a budoucno zároveň. A to už se vůbec nechci pouštět do kabalistických úvah na téma menora. Jen zcela na okraj připomenu, že dopočítáme-li se všech náležitých detailů na prapůvodní Becalelově menoře, dospějeme k počtu dvaadvaceti misek a deseti koulí, což je možná také dvaadvacet znaků svatého jazyka a deset sefirot Jákobova žebříku. Jedním slovem, je toho mnoho, nač se dá pomyslet a o čem meditovat. Šiviti Adonaj le-negdi tamid…
Zkusili jste si někdy přečíst 67. žalm podle šiviti? Který pasuk (=verš) tvoří onen centrální „sloupec“? A jak se spolu „rýmují“ jednotlivé „pruty“? Sloupcem menory je výrok: Veseliti se a prozpěvovati budou národové, nebo ty souditi budeš lidi v pravosti a národy spravovati budeš na zemi. Sela. (verš 5) Proč tolik srandy najednou?
 Ptají se komentátoři Raši i Redak a vysvětlují, že jakmile okolí (=národy) uvidí, že Ten komu věříme nám pomáhá, abychom činili milosrdenství a soud (ty dva základní pilíře judaismu) i ve vztahu k nim, docvakne jim a zavládne harmonie a radost… První dvojice „krajních prutů“ zní v „menorovém“ žalmu takto: Bože, smiluj se nad námi a požehnejž nám, zasvěť obličej svůj nad námi. Sela. (verš 2) + Požehnejž nás B-h a mějte ho v úctě všecky končiny země. (verš 8) Nepřipomíná vám to jiná, dobře známá slova Nu 6:24? Podobně známý motiv, tentokrát z modlitby Š´ma Jisroel obsahuje také druhá dvojice „prutů“. Tak aby poznali na zemi cestu tvou, mezi všemi národy spasení tvé. + Země vydá úrodu svou. Požehnání svého uděliž nám B-h, náš B-h… Mimochodem, o jaké požehnání v obou případech (v obou dvojicích prutů) jde? Největším požehnáním člověka i země je „robota“, která přináší víno a chleba. A dámť déšt zemi vaší v čas příhodný… a sklízeti budeš obilí a víno… Poslední dva verše - nejblíže k centrálnímu sloupu - jsou dokonce navlas stejné: všichni budou slavit… (nišmat kol chaj…) Takže i takové „menorové“ rozjímání nám jenom připomene: Potřebujeme tvé požehnání, tzv. birkat ha-kohanim (1. a 6. prut), abychom mohli vyvodit ze země chleba a víno (2. a 5. prut), protože bez Tóry (jak učí Talmud) sice není v sýpce žádná mouka, ale bez mouky na Tóru zase nikdo příliš nemyslí. A protože bez ohledu na kostel, do kterého docházejí, anebo který dokonce širokým obloukem obcházejí, i tak tě oslavuje nišmat kol-chaj (=duše všeho živého), jak shodně tvrdí 3. a 4. prut. Proč? Protože Ty (na rozdíl od nás) soudíš v pravosti – centrální myšlenka centrálního sloupu… Šiviti Adonaj le-negdi tamid…

Ze všeho nejlepší jsou ale agadické příběhy. Říká se, že prý jsou hlavně pro děti, ale na druhou stranu: Ha-lo av ejchod šel chulanu? (=Copak nemáme všichni jednoho Tátu?)… Inu bylo, nebylo. Sucho až běda. A nezaprší a nezaprší. Celá obec zvážní, zneklidní, zoufá. Jde o úrodu, jde o chleba. Tož na kolena a na modlitbu. A v žíních a v popeli, a pečlivě ke studiu… Jenže nic nepomáhá. Nebe jako vymetené, jakoby se Nebesa nechtěla slitovat, ačkoli je uprošoval, vzýval a obměkčoval každičký příslušník ghetta. A měli tam v obci také takového amhorece, takového trochu nekňubu. Ten a Talmud? Ho, ho! Dotáhnul to sotva na prodavače ryb. Ano prosím, prodavač těch smradlavejch herinků. Ale když nezaprší, nebude mouka. A bez mouky…

„Hele, Lejb, musej se taky pomodlit. Sušenejm rybám sucho sice neuškodí, ale k rybě je potřeba taky kus chleba, a bez vody nebude žádná mouka, a bez mouky… Že neuměj lajnovat sidur? Co na tom? Nebesa si jejich přímluvu už nějak přeberou. Žádný vejmluvy, daj se do toho!“
Sotva se Lejb Herink tichounce pomodlil - kap, kapy kap. Krápe. Prší. Leje jako z konve. Zázrak.
Ptají se Lejba, jak to dokázal. „Inu, jediný, co si ještě z chederu a od svý mamele pamatuju, je šiviti. Ty čtyři znaky Nejsvětějšího jména spolu s pokynem: Šiviti Adonaj le-negdi tamid… A tak vám mi někdy, jak tak postávám v krámu, připadá ten vršek vod vah jako JUD, jejich ramena a dolů spuštěný misky jako HE, jejich stojan dočista jako VAV, no a ten pult, na kterým spolu s rybama postávaj, dyť se naň koukněte, to je hotový druhý HE. A tak vám mám nějak pocit, že i v tom rybím smradu mám Vznešeného furt před očima. A když pak přijde nějakej kunčoft, lidi, to byste nevěřili, mě vám připadne ta jeho hlava tak trochu taky jako ten vršek vah, ramena a ruce zasejc jako HE, cesta od krku do klína, no to je, panečku, cesta, kterou neobejdeš, kdybys nastokrát chtěl! A cesta to je přece VAV, no a nohy, zvlášť ty pěkně udělaný, jako má, ráčej odpustit, tuhle paní Šejndl, ty mi připadaj zase jako HE. Nevím čím to je, ale já vám vidím H-spodina v každým, koho potkám…“
Nudnik