polemika McHolocaust Stačí otevřít kterékoli noviny, aby se člověk během několika vteřin spolehlivě přesvědčil, že prameny blbosti světa patří k nikdy nevyčerpatelným, snadno obnovitelným zdrojům. Minulé pondělí jsem se například v Týdnu dočetl, že na Blízkém východě v rámci boje proti americkému Satanovi bojkotují Arabové americké výrobky, takže prodej Coca-Coly, cigaret Philip Morris a kuřat z Kentucky dramaticky klesá. V egyptských restauracích McDonald’s na to ale vyzráli: televizní i rozhlasové reklamy na nový, zaručeně arabský hamburger McFalael doprovází populární píseň Nenávidím Izrael a smažené hranolky jsou servírovány v krabičce s obrázkem chlapečka, házejícího kamení na izraelské tanky. Tato rafinovaná obchodní taktika pochopitelně slaví úspěch: zatímco konkurenčnímu Burger Kingu klesly zisky o čtvrtinu, McDonald’s letos otevřel hned několik nových prodejen. Čekal jsem déle než týden, zda na tu zprávu u nás někdo zareaguje, ale nedočkal jsem se, takže to musím udělat sám. Ale ještě předtím o něčem zdánlivě nesouvisejícím: předevčírem jsem si v Respektu přečetl rozhovor s paní Ruth Bondy z Izraele, které tu nedávno vyšla kniha o Jakobu Edelsteinovi. ˝Slíbila jsem si, že napíšu knihu o tom, jak strašně nepřipravená byla naše generace na naprosté zlo, které ji potkalo,˝ říká v něm mimo jiné. Pro vaši informaci: Jakob Edelstein byl vedoucí židovské ˝samosprávy˝ v terezínském ghettu; v jedenačtyřiceti letech ho zde zastřelili (když mu ještě předtím před očima zavraždili ženu a malého syna).

Paní Ruth se narodila roku 1923 v Praze; v devatenácti letech byla deportována právě do Terezína, odtud do Osvětimi a dalších koncentračních táborů. Z Terezína mimochodem odjelo v transportech na východ celkem 60 382 osob; paní Ruth patří k oněm 3097 z nich, kteří přežili (o rodiče přišla). A konečně ˝dětský koutek˝ (jak s oblibou říkají v McDonald’s): branami Terezína prošlo 5837 dětí mladších patnácti let, do táborů na východě jich bylo posláno 4912; přežilo 245. Takže už kvůli paní Ruth (kterou mám rád, a to zdaleka nejen proto, že přeložila do hebrejštiny několik mých knížek): chápu sice, že provozovatelé českých McDonaldů za své antisemitské egyptské příbuzné v podstatě nemohou, ale přesto by se za ně měli okamžitě omluvit (včera bylo pozdě). Mlčet nestačí. Copak by nám v podniku se stejným jménem mohlo jinak chutnat? Až dosud jsem k McDonald’s chodil celkem často, ale dokud se náš McBůček od McFalaela veřejně nedistancuje, tak už tam přisámbůh nepáchnu. Těm, kteří se k bojkotu nepřipojí, přeji dobrou chuť. Volná pokladna! Michal Viewegh Lidové noviny - Poslední slovo, 14.12.2002