VYSOKÉ SVÁTKY ŽIDOVSKÝ NOVÝ ROK A DEN SMÍŘENÍ Roš ha-šana se slaví první dva dny měsíce tišri, a to jak v diaspoře, tak v Izraeli. "Prvního dne sedmého měsíce budete mít slavnost odpočinutí s pamětným vytrubováním a bohoslužebným shromážděním."  (3. Mojžíšova 23:24) V Tóře je Roš ha-šana nazýván "jom terua" - dnem zvuku šofaru či "jom zikaron" - dnem pamatování. Název Roš ha-šana se objevuje až v Talmudu. Proč je Roš ha-šana považován za nový rok, není zcela jasné. Tradičně je spojován se stvořením světa. Přesto je známa talmudická diskuse o tom, byl-li svět stvořen v měsíci nisan (slavíme Pesach) nebo tišri. Diskuse vychází z místních zemědělských zvyků: někteří lidé slavili nový rok na jaře, jiní na podzim. A tak talmudičtí učenci rozhodli takto: "Pravdu máte všichni." Tak se v židovském kalendáři objevily čtyři nové roky: 1. nisanu slavíme nový rok králů (tedy 1. nisan je určující datum, od nějž se počítají léta vlády každého krále). 1. elul je novým rokem plodnosti zvířat. 15. švat (tu bi-švat) je novým rokem stromů a 1. tišri je "hlavou roku" a oslavou stvoření světa. Je-li pravdou, že Roš ha-šana se slaví ve stejnou dobu, kdy okolní nežidovské národy slavily korunovaci svých bohů, není divu, že v liturgii je hlavním motivem našeho svátku Bůh-král. Roš ha-šana slavíme v synagóze, ne doma (na rozdíl třeba od Pesachu). V centru liturgie je Bůh - Ha-melech, ten, který stvořil svět a který jej udržuje v chodu. Bůh-král a Roš ha-šana - narozeniny světa, nás vedou k zamyšlení, nápravě, k "tešuva" - návratu. Melodie Vysokých svátků jsou odlišné od melodií pro šabat, či ostatní svátky. Dokonce čtení Tóry má na Vysoké svátky jinou melodiku, než běžné čtení. Jedná se o atmosféru zastavení se, meditace, pokory a nápravy. Lidé by měli být velmi skromně oblečeni a neměli by na svém oblečení a botách mít nic koženého. Nejen, že je kůže výrazem bohatství, ale navíc zvíře muselo být usmrceno, abychom my měli kabát, boty či cetku. Tradicionalisté nosí na Jom Kipurim místo oblečení rubáš a místo bot topánky či bačkory. My se spokojíme se skromným, čistým, pokud možno bílým oblečením a nekoženými botami jako výrazem pokory. Nejpodivnější jsou ti, kteří Vysoké svátky mění v operu. Dámy se obléknou do večerních rób a pánové si vezmou tmavé obleky, kravaty, a naleští si své nejlepší kožené botky za několik tisícovek. Pak všichni naslouchají školenému opernímu hlasu kantora. Svá nejlepší sedadla v synagóze platí nejlepšími penězi, tak jako v opeře. Inu, o tom Vysoké svátky rozhodně nejsou. My oslavíme Roš ha-šana v krásné, nedoopravené Jubilejní synagóze v Jeruzalémské ulici se souvěrci z Pražské židovské obce a mnohými návštěvníky. Jistě tam potkáme lidi nám velmi blízké a milé, se kterými se zastavíme na přátelský pozdrav s přáním "Le-šana tova tikatevu" (nechť jsi v novém roce dobře zapsán (v knize života)). Samozřejmě potkáme i ty, kteří jsou nám protivní. Už tím, že jsou nám protivní, jim ubližujeme. Za každé, ač nechtěné ublížení, se musíme omluvit a plně si jej uvědomit. I těm nejnemilejším musíme projevit lásku, když už ne úctu. Omluvme se jim a popřejme: "Ktiva tova" (dobrý zápis (v knize života)). V předvečer Jom Kipur půjdeme v 18 hodin do Libeňské synagógy. Je ve velmi špatném stavu. Oslavu v předvečer Jom Kipur a druhý den ráno (od 10 hodin) povede izraelský rabín Moše Yehudai-Rimmer, Kol Nidre bude zpívat Michal Foršt. Po omluvách jeden druhému ve dnech mezi Roš ha-šana a Jom Kipurem se omluvíme Bohu. Nejen za naše individuální nedostatky, ale i za to, že my Pražané nejsme schopni naplnit pražské synagógy, které používáme jako muzea či výstavní síně. Libeňská synagóga je symbolem skromnosti a pokory. Léta na nás tiše a trpělivě čeká, tak jako mnohé jiné. Pojďme ji naplnit svými hlasy a vraťme se s ní zpět tam, kde byl náš obecní a spolkový život přerušen. Le šana tova tikatevu ve techatemu. Nechť jste zapsáni a zapečetěni pro dobrý rok. Sylvie Wittmannová předsedkyně Bejt Simcha

SUKOT SVÁTEK STÁNKŮ V krátkém čase se přeneseme od vážných Vysokých svátků pokání a soudu, k zemědělskému svátku Sukot. (15.-21. tišri) Suka je stan či baldachýn, jímž si připomínáme putování pouští. Sukot je třetím svátkem navazujícím na exodus. Prvním je Pesach, překročení hranice mezi otroctvím a svobodou, modloslužbou a službou Bohu, Egyptem a domovem. Druhým je svátek Šavuot - předání Tóry Mojžíšovi, starším a lidu na Sinaji. A třetím svátkem je Sukot, svátek sdružení - "chag ha-asif". Jak je psáno v 2. knize Mojžíšově (23:16): "Budeš zachovávat též slavnost žně." Nejdůležitějším rituálem svátku Sukot je pobyt ve stánku. Měl by mít čtyři stěny a střechu ze tří druhů větví. V sukot se jí, modlí i spí. Suka se staví před svátkem, a to každý rok. Neměla by to být ani vaše kůlna s děravou střechou ani budka, která věčně stojí na dvorku synagógy. Spíše to může být jakási nomádská jurta, která se při putování přenáší z místa na místo. Rabíni řekli: "Všech sedm dní by měl člověk učinit suku svým domovem a svůj dům prozatímním ubytováním." Jak? Máte-li krásné nádobí, vezměte jej do suky. Své koberce a lenošky též. Jezte, pijte a odpočívejte a studujte v sukot (traktát Suka 28b). Většina dohadů o tom, je-li suka košer či nikoliv, se týká střechy suky. Měla by opět být pouze prozatímní, nejlépe ze tří druhů materiálu, tj. větví, bambusu, něčeho již použitého; měly by skrze ni být vidět hvězdy a měla by stínit. Rozhodně by suka měla být vyzdobena a jídlo v ní by mělo být velmi chutné. Studujeme v suce pouze tehdy, je-li suka pohodlná. Měli bychom se v ní dobře bavit; rozhodně v ní nesmíme trpět. Nejíme v suce za deště, to Pirkej avot zakazují: "Komukoliv je řečeno, aby v suce nejedl a přesto z ní nevyjde, nezíská odměnu (za splnění micvy) a není ničím jiným než ignorantem." Jestliže takový člověk říká požehnání nad sukou, je to považováno za "bracha le-vatala" - vyřčení Božího jména nadarmo. V suce nesmíte jíst za takového deště, který, jak říkají rabíni "zkazí polévku". Jezte tedy v domě, i když déšť již ustal. RaMa dokonce říká: "Zhasne-li v suce světlo, pokračujte s jídlem v domě." Pobyt v suce prostě musí být radostný a pohodlný. V předvečer svátku rozsvítíme v suce světla a říkáme požehnání pro rozsvěcení svátečních světel. Pokračujeme "še-hechejanu". Před jídlem uděláme kiduš nad vínem a řekneme požehnání nad sukou. Do suky zveme každý večer symbolického hosta, který představuje jednu ze sefir. Tedy zveme Abrahama, Izáka, Jákoba, Josefa, Mojžíše, Árona a Davida. Samozřejmě jsme předem fakticky pozvali hosty, přátele, cizince. Moderní směry zvou symbolicky Sáru, Rebeku, Ráchel, Leu, Miriam, Abigail a Ester. Všichni tito "ušpicin" byli jednou exulanty. Můžeme pro ně připravit zvláštní sedátko. "Prvého dne si vezmete plody ušlechtilých stromů, palmové ratolesti, větve myrtových keřů a potočních topolů a sedm dní se budete radovat před Hospodinem, svým Bohem." (3. Mojžíšova 23:40) Plodem dobrého stromu je dle rabínů etrog, citrusový plod podobný velkému voňavému citrónu. Větev palmy, vrby a myrty se spolu s etrogem vezmou do rukou a třese se jimi. Abyste viděli, jak probíhá oslava Sukot, přijďte v předvečer svátku do suky Bejt Simcha. Rabi Moše Yehudai-Rimmer povede tento krásný večer. Sylvie Wittmannová