NĚKOLIK POZNÁMEK K POSLEDNÍMU SČÍTÁNÍ LIDÍ, DOMŮ A BYTŮ (ROMSKÉ HLEDISKO) Nutno říct, že ještě před zahájením sčítání jsme se z médií dovídali spíše o tom, proč formuláře nevyplňovat, než o smyslu této akce. Docela mě šokovalo, že tyto argumenty zaznívaly i z úst renomovaných sociologů. Statistiky jsou přitom poměrně důležité proto, abychom věděli, kde jsou problémy a jak je řešit. Například při tvorbě sociální politiky, pracovních příležitostí a podobně. Veřejný zájem vzbudil především "úbytek" romské populace, a to razantní. Co se za ním skrývá? Mezi Romy jsou ještě takoví, kteří nezapomněli na jiná sčítání, ze kterých pak vznikly seznamy, podle nichž byli jejich blízcí shromažďováni a deportováni, například do táborů v Letech u Písku a v Hodoníně.  Někteří z nich mají zcela čerstvé zkušenosti s diskriminací a rasovým násilím. Ti by docela rádi "splynuli" s většinovou populací, alespoň na papíře. Žel, i moji rodiče v cosi podobné doufali, když za prvního samostatného Slovenského státu "vstoupili" k evangelíkům. Nezachránilo je to.

Mezi našimi romskými spoluobčany je hodně takových, kteří o svou identitu jednoduše přišli. Přišli o ni proto, že byla vytěsňována z učebnic, ze škol, z kultury. A jedním z principů příslušnosti k národu a etniku je můj pocit, že tam opravdu patřím, že jsem Rom (Žid, Slovák) z vlastní vůle a svobodného rozhodnutí a že jím také chci být. Svou roli sehrála také celková nedůvěra v úřady: "Proč bych jim měl proboha říkat pravdu? Copak nemám dost špatných zkušeností?", řekl si zřejmě nejeden Rom. Díky mnoha legislativním "průšvihům" v čase dělení Československa žije dnes v České republice spousta lidí "načerno". Nejsou ani to, ani to. A jejich příbuzní s nimi "drží basu". Zkuste pokračovat sami. Určitě se najde ještě několik dalších důvodů, proč výsledky posledního sčítání vyšly tak, jak vyšly. Radost z toho ovšem nemám. Stejně tak bych celkem uvítal, kdyby se někdo ujal krátkého zamyšlení nad výsledky sčítání lidí z pozic židovské komunity.  Fedor Gál