BRILIANTY O šábesu odpoledne sklapne bělovlasý Rabinovič traktát Pirkej avot, rozvážně zamíchá kávu a přemítá: "Šurele, ženo moje, vzpomínám a přemýšlím. Bylas se mnou tehdy, když nám ještě za cara kozáci plundrovali ghetto?" "Jistě Aharone, vždyť to jsme měli sotva před svatbou." "A když pak ve dvacátých, víš v tom vlaku, jak se utíkalo do polí, protože Rudá jízda střílela do týla všechny bělogvardějce a Židy, tos tam byla taky ty …?" "Aharone, muži můj, byla. Zrovna jsem kojila Icika." "A když jsme za války museli před fašistou k partyzánům do lesů, tos byla s námi?" "Jsem židovská žena, Aharone. Vždy se svým mužem. V dobrém i ve zlém." "A když pak za Stalina posílali Židy buď ke zdi nebo do gulagu?" "Nikdy jsem tě neopustila, muži můj, a nikdy neopustím." "A za komunistů, když jsme byli pro všechny jen ,židovský držky´, tos byla taky se mnou?" "Jistě Aharonku, byla." "Tak ti nevím, Sára, nenosíš ty mi náhodou smůlu?" ***************************** Malý Icik jde s maminkou po pláži. Náhle se zvedne obrovská vlna a chlapečka spláchne. Zoufalá matka si rve vlasy a v pláči se obrací k nebesům. "Pane světů, slituj se! Vrať mi mého prvorozeného. Do smrti Tě za to budu velebit, z hocha bude vynikající rabín, zbytek našich úspor rozdáme chudým a třikrát denně mě uvidíš v synagoze, že se i andělé budou divit té šňůře odmodlených žalmů." Dojde k zázraku. Moře se znovu vzedme, a když vlna opadne, Icik se šťastně objímá s maminkou. "Ale měl ještě červenou čepičku." ***************************** V židovské rodině se strhlo malé zemětřesení. Prvorozený rodičům oznámil, že se sice žení, ale s křesťankou. Ohavnost spuštění, pláč a skřípění zubů. "Synáčku, pro všechno na světě, neber si křesťanku," zapřísahá ho matka. "To nemůže dopadnout dobře." Ale láska si poroučet nedá, mladý muž prosadí svou navzdory usouženým rodičům.  Měsíc po svatbě telefonuje matka synovi.  "Rojvele, tatínek se už nezlobí a zve vás oba zítra na společnou večeři. Potom si zajdeme do opery …" "Ale mami, Irina asi nebude souhlasit, zítra je přeci šábes …" "Já to říkala," zaštká matka, "křesťanku ne, budou problémy!"

STOJÍ ZA TO VIDĚT Od 23. srpna do 14. října 2001 je na Nejvyšším purkrabství Pražského hradu otevřena výstava "Karel Cudlín-Fotografie" Karla Cudlína znám snad sto let. Mám ho rád pro jeho vzácnou, i když svéráznou povahu. To by nebylo obecně tak zajímavé, jako fakt, že Karel je dobrý, velmi dobrý, fotograf. Nyní má Karel retrospektivní výstavu, na které je možno vidět výbor většiny z jeho nejlepších fotografií. Kromě obecně humanistického poselství je třeba vyzdvihnout fakt, že Karel patří k fotografům, kteří dlouhodobě, kvalitně a obětavě přibližují veřejnosti život židovských komunit. Nejen v Čechách, ale všude tam, kam zavítá. Jeho fotografie jsou prosty konjunkturální kýčovitosti a právě proto nejen sdílné, ale i přesvědčivé. Výstavu doprovází mimořádně kvalitně vypravená publikace nakladatelství TORST s velmi kvalifikovaným hodnocením díla Karla Cudlína z pera Roberta Silveria. Dodal bych proto: "Stojí za to vidět, i koupit". Michal Spevák