JSME RODINA Prohlášení paní Suady Papo, ředitelky projektu Domácí péče La Benevolencija: Na samém počátku války v Bosně jsem byla propuštěna ze zaměstnání, v němž jsem strávila 25 let. Jediným důvodem bylo mé jméno: Suada (rozená muslimka), vdaná za Josipa Papa (Žida). Musela jsem se vyrovnat s realitou. Byla jsem šokovaná, ale ne zlomená. Nevzdala jsem se a v roce 1993 jsem začala dobrovolnou práci v La Benevolenciji. Připojila jsem se k Ženskému klubu sarajevské Židovské obce "Bohoreta" a účastnila se Programu domácí péče. Ten byl přijímán všemi sarajevskými občany a za nedlouho zaznamenal velký rozkvět a stal se jediným dobře organizovaným a vedeným mnohonárodnostním programem ve městě. Pod hlavičkou La Benevolencija probíhaly i další aktivity členů Židovské obce k zajištění základní pomoci potřebným. Starších lidí bylo ve městě v období války a těsně po ní mnoho. Prarodiče a rodiče zůstávali i poté, co jejich děti město opustily. Byli rozhodnuti, i za cenu riskování života, udržet své domovy a majetky pro své děti. Odmítli zamknout byty a odejít s jediným rancem osobních věcí. Každý si vzpomínal na španělské Židy, kteří v 15. století odešli ze Španělska s klíči od svým domovů v naději, že se jednoho dne vrátí. Nikdy již své domovy nespatřili a klíče, které s sebou nesli, je možné vidět v nejrůznějších evropských muzeích. Kdo mohl, opustil Sarajevo, utekl před válečným tornádem. Generace našich mladých jsou roztroušeny po celém světě. Ale tam v Sarajevu zůstali staří, nemocní a slabí, kteří potřebovali všemožnou pomoc. Dokázali jsme zajistit jejich nejnaléhavější potřeby: přísun základních léků, vodu (na ramenech jsme nosili těžké nádoby s vodou), teplá jídla, lékařské prohlídky a péči našich lékařů v židovské ordinaci. Do programu Domácí péče byli zařazeni mnozí staří a potřební (bez ohledu na jejich národnost či původ).

O to vše se úspěšně staraly dámy z pracovního týmu. Tyto pilné ženy navštěvovaly (i za cenu vlastního ohrožení) své pacienty i v těch nejhorších dobách. Je skutečností, že díky obětavosti a péči pracovního týmu, přežila většina seniorů a slabých válečná zvěrstva. Tyto ženy byly jedinými, kdo zaklepal na jejich dveře a pomohl jim zbavit se strachu, hladu, pesimismu a samoty. Žádná z těchto žen nikdy neupřednostňovala svou vlastní rodinu ani nehleděla zachránit sama sebe. Seděly s těmi křehkými, nemocnými starými lidmi, rozmlouvaly s nimi, předčítaly jim dopisy od dětí, odesílané z druhého konce světa. Sdílely s nimi jejich štěstí při pohledu na fotografii nově narozeného vnoučete, vracely jim naději ve "světlé zítřky". Senioři se stali závislými na pomoci žen z pracovního týmu, spojila je řeka přátelství. Projekt Domácí péče zrodil velkou rodinu, plnou lásky a vzájemného porozumění. V této chvíli slouží program 540 starým a potřebným lidem ze Sarajeva. Pracovní tým se skládá z 36 žen, které jsou aktivní již od raných dnů programu. Odměna, kterou za své osobní nasazení dostávají, je pro ně jediným finančním zdrojem pro jejich rodiny. Opustit staré a slabé by znamenalo odsoudit je k brzké smrti. My jsme nyní tam, kde tito staří lidé byli před válkou, a brzy budeme tam, kde jsou oni v této chvíli. Sarajevo, leden 2001 Suada Papo český překlad: K. Jelínková