Na Příkopech, získala dojem, naštěstí jen dočasný a mylný, že cesta na studia do Svaté země je otevřená každému, kdo je buď Žid nebo mu jeho finanční situace dovoluje investovat asi 6.000,- USD, což je přibližná cena za roční studium na izraelských univerzitách.
Protože jsem v té době jela do Izraele jako turistka, vydala jsem se na Hebrejskou univerzitu osobně s tím, že pokud se potvrdí nemožnost získání nějakého stipendia, aspoň si prohlédnu její
areál. Byla jsem příjemně překvapena.
Samotná budova univerzity sice působí spíše jako vojenská pevnost a její vnitřek připomíná nejvíce realizovaný sen architekta, milovníka labyrintů a hlavolamů, ale tohle vše je vyváženo jak její polohou přímo nad Starým městem, tak i nádhernou zahradní úpravou jejích exteriérů, které absolutně dokonale zastírají fakt, že je z druhé strany obklopena pouští. Příjemné pro mne bylo i přijetí v kanceláři studijního oddělení The Rothberg Faculty for Overseas Students, kde mi milá paní, mluvící plynně hebrejsky i anglicky, vysvětlila, že Hebrejská univerzita není tak nedobytnou pevností, co se studia týče. Samozřejmě za předpokladu, že uchazeč splňuje několik nezbytných podmínek
a) je studentem jiné renomované univerzity nebo má již vysokoškolský titul
b) mluví dobře anglicky (podmínkou k přijetí bývá zkouška TOEFL, ale u mne např. stačilo i to, že mne slyšela anglicky mluvit)
c) vyplní správně a čitelně přihlášku, jejíž součástí je i formulář se žádostí o stipendium a ubytování na studentských kolejích; vyrozumění přijde většinou do měsíce.

Takováto osobní návštěva na univerzitě však není nutná. Všechny potřebné formuláře a informace jsou ke stáhnutí i na oficiálních webových stránkách na adrese www.huji.ac.il. Vše potřebné k podání přihlášky je tedy možné zorganizovat přes internet.

Uspěli jste?
Pokud jste se stali studenty Hebrejské univerzity a stojíte nad ještě nezaplněnými kufry, které si samozřejmě balíte jen a jen sami a neobsahují neznámé dárky od neznámých osob, tak tady je ještě pár rad, co určitě přibalit:
a) Spíše lehčí oblečení, pokud však hodláte strávit v Jeruzalémě celý rok, pak i teplejší oblečení na zimu, která trvá asi 3 měsíce, teploty se pohybují kolem 5 až 10 stupňů, trošku prší, jednou za 3 roky sněží. Sníh na palmách nádherně vynikne a vy se můžete kochat výhledem na bíle zasněženou mešitu Al-Aksa a s igelitem v botách se jít koulovat. Neodcházejte příliš daleko od kolejí, v případě prostuzení nenajdete jedinou otevřenou kavárnu nebo restauraci. Svátek Sněhu Šeleg Sameach!
b) Klobouk, čepici, šátek, slunečník, brýle, krém na opalování, plavky, nafukovacího krokodýla – prostě vše potřebné proti izraelskému slunci a pro hrátky ve vlnách Středozemního nebo Rudého moře.
c) Léky, vitamíny, dietní doplňky, kosmetiku, šampóny – všeobecně je drogerie v Izraeli drahá; psací potřeby, sešity, alespoň pro začátek – ušetříte tím dost výrazně.
d) Pokud se chystáte bydlet na kolejích – přikrývku nebo spacák, povlečení a polštářek-mazlíka, jsou povoleni i plyšáci (mimo malých růžových prasátek), lampičku, budík.
e) Drobné dárky pro domorodce a přátele – z vlastní zkušenosti doporučuji český křišťál, české sklo, které vypadá jak český křišťál a sádrového trpaslíka.
f) Pamlsky, které by vám mohly chybět – např. Tatranky, Fidorky, Lentilky a knedlíky v prášku.

Péče o studenty
Univerzita zajišťuje svým studentům také pojištění, lékařskou péči, sportovní a kulturní aktivity, výlety a oslavy různých židovských svátků. Hlavně chasidé jsou velice štědří, co do počtu slavících a množství vodky. Co se týče židovského původu pozvaných – „ Obřízka potěší, ale není podmínkou“.
Univerzita dále nabízí svým studentům i možnost ubytování na kolejích, které se nacházejí hned vedle univerzitních budov. Jsou to 2 komplexy budov – Idelsohn, kde bydlí spíše studenti vyšších ročníků a Reznik, který je určený pro studenty nižších ročníků a bydlí zde i většina Rusů.

příslušenství a umělohmotnou mezuzu. Samotné pokoje jsou zařízeny prostě, ale moderně – jsou v nich velké vestavěné skříně, postel, stůl a židle a na oknech velké žaluzie, abyste mohli spát déle než do šesti ráno, kdy začíná v létě pálit slunce. Celkově na české poměry dost luxus. 
Reznik se spíše blíží českému stylu univerzitních kolejí. Jsou zde nižší budovy s pokoji pro dva studenty. Příslušenství a kuchyň je společná pro každé patro. 
Univerzita samotná nabízí kromě možnosti vzdělávání a obrovské, výborně vybavené a moderní knihovny a připojení k Internetu zdarma také nepřeberné množství relaxačních aktivit (pasivit…) pro znaveného studenta. Já jsem si oblíbila především vysedávání u stolků malých kaváren, jejichž pultíky jsou umístěny snad na všech chodbách univerzity, a kde si můžete vypít poměrně levnou a dobrou kávu (mezi Izraelci je oblíbené a nejvíce se pije hlavně tzv. kafe hafuch, neboli „obrácené kafčo“ - ne, nepije se hlavou dolů, je to velká káva se spoustou našlehaného mléka) a zakousnout i na české poměry levnou bagetu. Výhodou těchto baget je, že si člověk může sám zvolit, co chce mít vevnitř a v jakém poměru. I tady však platí heslo „Méně je někdy více“, pokud nechcete skončit při prvním pokusu zakousnout se, tak jako já, s velkou částí obsahu na kalhotách. Tento styl stravování se stal pro některé z česko-slovenských spolužáků jediným důvodem naučit se aspoň některá hebrejská slovíčka, protože většina „plničů“ baget na angličtinu buď nereagovala nebo je plnila tím, co jim přišlo pod ruku. 
Pokud někdo touží po větší porci pokrmu, může se najíst v některé studentské menze. Na rozdíl od těch českých se tady platí cash (ceny jsou od 12 do 20 šekelů za porci), porce jsou dost velké a velký je i výběr jídel – od tradičního izraelského falafelu, přes evropskou a čínskou kuchyni až po jídla vegetariánská.
Univerzita má ve svém areálu také banku, poštu, papírnictví, „Akademon“ -obchod s knihami snad ve všech jazycích a součástí knihovny je i půjčovna filmů s malým promítacím sálem. Na výběr je zde několik tisíc filmů, hlavně v angličtině a v hebrejštině, které si zadarmo můžete půjčit a shlédnout je v některé z kójí u videa a se sluchátky na hlavě. 
Nedaleko univerzity je nákupní středisko, které je však dosti drahé. Ze své zkušenosti bych spíše doporučila nákupy na tržišti Mechane Jehuda ve městě. Zde je nejen mnohem větší výběr, ale i podstatně levněji, a to hlavně v době před zavírací dobou a v pátek odpoledne, pak jsou ceny často opravdu směšné. Na tržišti můžete nakoupit skoro všechno – pečivo, základní potraviny, mléčné výrobky, maso (pokud vám však nevadí, že je na pultech často několik hodin v 30ti stupňových vedrech), nakládanou zeleninu (mé oblíbené chamucim), kosmetiku, nápoje, cukrovinky a oblečení. Pokud se rozhodnete nakoupit nejlevněji, tj. v pátek odpoledne, musíte se připravit na velký nápor lidí a ortodoxního Žida, který snad od rána chodí po trhu s šofarem, troubí všem do ucha a křičí: „Tisgeru, tisgeru! Šabat nichnas!“ („ Zavírejte, zavírejte! Přichází šabat!“).
Pobyt na univerzitě pro mne byl příležitostí k zdokonalení mých znalostí hebrejštiny, judaismu, lepšího poznání krás Jeruzaléma a Izraele vůbec, ale i k setkání se spoustou zajímavých lidí z celého světa. Většina cizích studentů se učí hebrejsky, ale ne všichni se tento jazyk naučí dle představ učitelů. Pak se vám může stát, že se ocitnete v jedné třídě s Korejcem, který ze sebe chrlí hebrejské věty šílenou rychlostí, ale i na učitelce je vidět, že nerozumí ani slovo (pokud to vůbec byla hebrejština). Nebo má sousedka Japonka, která sice perfektně psala všechny diktáty, domácí úkoly a eseje, ale při práci ve dvojicích jsem byla hlavním aktérem v „one man show“ – nedostala jsem z ní ani slovo.
Nevím pro kolik lidí je dnešní doba příznivá k odjezdu ke studiu v Izraeli, ale pokud ano, tak doufám, že tento článek vám pomůže udělat ten první krok, tj. podat přihlášku, nyní nebo v budoucnosti. Konečně – návrat je možný vždy, také proto, že je nutné zakoupení otevřené zpáteční letenky.
Nejedná se jen o Hebrejskou univerzitu, ale takovéto, více či méně podobné podmínky, se týkají i dalších univerzit v Izraeli. Stačí jen vyťukat heslo University+Israel např. na internetovém browseru Altavista a prohlížet stránky jednotlivých univerzit. 

Markéta Slámová
foto autor