Od smutku k radosti Hlavním motivem půstu 9. avu je vzpomínka na dvojí zničení Chrámu a Jeruzaléma. Naše tradice však spojuje tento nejsmutnější den v kalendáři také s dalšími těžkými událostmi. V traktátu Taanit 29a čteme: „O zvědech, které poslal Mojžíš z Páránské pouště prozkoumat kenánskou zemi je řečeno: „Po čtyřiceti dnech průzkumu země se vrátili zpět...a tvrdili: „Nemůžeme vytáhnout proti tomu lidu, vždyť je silnější než my“. Celá pospolitost se pozdvihla, dali se do křiku a lid tu noc proplakal (4M 13 a 14). Rabi Jochanan řekl: Všemohoucí pravil: „Tehdy jste plakali bezdůvodně. Já vám ale dám příčinu k pláči, nejen vám, ale i všem budoucím pokolením – bude to věčný pláč.“ Den kdy se zvědové vrátili, byl 9. av. Za to, že svou malověrností „nakazili“ celou pospolitost, Bůh stanovil trest všem, kteří se narodili v otroctví v Egyptě. Ti zemřou na poušti, jen pokolení které se narodilo na svobodě bude hodno vstoupit do Erec Kenán. Tehdy Všemohoucí odsoudil naše předky k čtyřicetiletému putování pouští. Za každý den průzkumu jeden rok.  9. avu roku 135 o.l. padla do rukou Římanů poslední Bar Kochbova pevnost, Betar. Téhož dne byla na příkaz císaře Hadriána rozorána Chrámová hora, aby se tak naplnilo Jeremjášovo proroctví: „ Sión bude rozorán jako pole...“ (26,18). Jeruzalém byl přejmenován na Aelia Capitolina a tam kde stával Chrám, se tyčila Jupiterova svatyně.  Duchovním vůdcem Bar Kochbova povstání a obětí římského teroru po jeho potlačení byl Rabi Akiva. Podívejme se, jaké svědectví o něm vydává traktát Makot 24b: Jednou vystoupili učenci do Jeruzaléma ... Když přišli na Chrámovou horu, uviděli lišku, jak utíká z místa, na němž kdysi stávala kodeš kodašim – velesvatyně. Učenci se rozplakali a rabi Akiva se rozesmál.

Zeptali se ho: Proč se směješ? A proč vy pláčete? – zeptal se jich naopak rabi Akiva. Oni mu odpověděli: jak můžeme neplakat, když na místě, o němž je psáno: „Přiblíží-li se někdo nepovolaný, zemře“ (4M 1,51), vidíme běhat lišky. On jim odpověděl: Proto se já směju! Vždyť je psáno: „I vzal jsem si spolehlivé svědky: kněze Urijáše a Zacharjáše, syna Jevarechjášova“ (Iz 8,2). Jaká je mezi nimi spojitost? Vždyť Urijáš prorokoval v době prvního Chrámu a Zacharjáš v období druhého? A přece Písmo podmínilo Zacharjášovo proroctví Urijášovým. O Urijášovi se píše: „Proto bude Sión kvůli vám zorán jako pole.“ (Mi 3,13). A o Zacharjášovi je napsáno: „Opět budou sedat na náměstích Jeruzaléma starci a stařeny.“ (Za 8,4) Do toho okamžiku, než se vyplnilo Uriášovo proroctví, jsem se bál, že i proroctví Zacharjášovo se nevyplní. Nyní, když se Urijášovo proroctví vyplnilo, nepochybuji, že ani Zacharjášovo se vyplní. Oni mu řekli: Utěšil jsi nás, Akivo. V budoucnu Všemohoucí promění 9. av v den radosti, veselí a ve svátek. Vystaví Jeruzalém a shromáždí tam ve světě rozptýlené syny Izraele, jak je psáno: „Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozehnané z Izraele“ (Ž 147,2). Ken jehí racon!  Rabín Daniel Mayer