Čtrnáctého června tohoto roku byla otevřena v Lipníku nad Bečvou, jednom z největších bývalých židovských sídlišť na Moravě, výstava „Jehudim al hatmunot“ (Židé na obrázcích). Uspořádala ji jako již druhou akci tohoto druhu výjimečná osobnost vtělená do paní Libuše Křenkové a další šikovní lidé kolem ní, zejména studenti gymnázia z jejího sdružení Moravská brána. Osobnost Libuše Křenkové, tak jak jsme ji mohli vidět na jednom z předvečerů Šabatu v naší synagoze, kdy nám o svých projektech a životních osudech bývalé učitelky ve středním školství vyprávěla, nás přiměla
zorganizovat návštěvu Lipníku. My, kteří jsme se tam šestnáctého června vypravili, jsme si užili víkend bohatý na zážitky, duchovní i smyslové.
Doudleby nad Orlicí, Vamberk, Rychnov nad Kněžnou, Žamberk – názvy míst, která jsme navštívili cestou na Moravu. Za každým jménem zmizelá židovská komunita, po jejíž členech zbyly prázdné synagogy, udržované jen přítomností malých sborů husitské církve a hřbitovy oživované naším přítelem, „B-žím zahradníkem“ Achabem Haidlerem. Setkání s ním ve Vamberku a následující cesta s ním do Lipníku byla zdrojem radosti a potěšení. (Kdo má problém s návštěvou hřbitova během Šabatu, ať vezme v úvahu duše zemřelých, na něž si nemá kdo vzpomenout). Tož…
Jistým oživením byla i návštěva rychnovské synagogy proměněné na muzeum dějin židovstva v regionu, s dojemnou výstavou připomínající osobu Karla Poláčka. Při výkladu „průvodkyně“, která nás informovala jaké Židé měli zvyky, jsme se kromě mrazení i trochu pobavili, tato paní neměla v repertoáru variantu upravit svůj výklad tváří v tvář živým Židům. Děti, které se v synagoze připravovaly na pěveckou soutěž, viděly v muzeu toho dne i současnost. Tož tak…
V Lipníku jsme spadli do pohostinné náruče Libuše Křenkové. Návštěva domu v židovské ulici, koláče, prohlídka části bývalého gheta, ubytování v místním penzionu.
rybami a vínem. Ráno následovala návštěva obou místních hřbitovů, včetně tumby Rabi Teomina Barucha Frankla, a výše uvedené výstavy „Jehudim al hatmunot“ v místní knihovně s výkladem projektového vyučování v pojetí Libuše Křenkové, konceptu židovského muzea v Lipníku a centra celoživotního vzdělávání a podpory zaměstnanosti v regionu. Velkorysé pojetí života a práce, prosazované vytrvale ve skromných životních podmínkách.
Holešov, Kojetín – další názvy míst, která jsme navštívili cestou do Prahy. Nebyla to lehká cesta, procházet všemi těmi místy cestou na Moravu a zpět. Jako by opuštěných hřbitovů a synagog – v lepším případě užívaných hrstkou nekatolických křesťanů - nebylo dost, staly se dalším z témat naší výpravy do minulosti genízy, místa, kam byly ukládány na půdách synagog, které jsme navštívili, poškozené texty a rituální předměty. Předměty, kterých se dotýkaly ruce souvěrců, a které v jednotlivých místech – s výjimkou genízy v Rychnově, kterou „richtuje“ pražské Židovské muzeum - nakonec prošly ve druhé polovině minulého století rukama ignorantských stavebníků a odešly na věčnost zcela jiným způsobem, než bylo zamýšleno. Pochmurná symbolika.
Z Moravy jsme se vraceli vstříc času, neboť jsme výpravu zakončili – opět poněkud symbolicky - na zahradní slavnosti Bejt Elend, odpolední židovské školy. Naše díky všem, kdo mají respekt k minulosti, tak přešly v uznání práce Andrey, Jitky, Markéty, Alona, Kateřiny a Hanky, kteří tvoří budoucnost.
Julius Müller
foto autor