Měsíc elul, měsíc příprav Letos připadá Roš hašana na začátek září, a to je z hlediska židovské domácnosti období složité – skončila dovolená, děti jdou do školy a do toho je třeba připravit svátky tak, aby nic nechybělo ani z hlediska duchovního ani z hlediska materiálního. Víme, že k tomu, abychom se dobře připravili na Nový rok, je třeba si uspořádat veškeré vztahy. Omluvit se tomu, komu jsme provedli něco nepěkného a napravit to, usmířit se s tím, kdo nám ublížil, a být milý na toho, kdo nás naštval. Poslední týden měsíce elul čteme slichot a to už je opravdu „hodina dvanáctá“ k napravení toho, co se ještě napravit dá. Mnohdy k upořádání mezilidských vztahů stačí rozebrat situaci z jiného pohledu než je ten, z nějž jsme se na věci dívali dosud. Všechno to je také důležité z hlediska kuchyně, protože jenom když se vaří v pohodě, tak jídlo dopadne dobře a není podstatné, jestli se jedná o pokrm gurmé anebo bramboračku z toho „co dům dá“. Od Roš hašana do Hošana raba namáčíme barches v medu místo toho, abychom ho solili, takže je dobré se porozhlédnout po dobrém medu, protože pro středně velkou rodinu ho budeme na svátky potřebovat minimálně dvě kila. Med v tomto případě symbolizuje naši naději, že nadcházející rok bude sladký, bez hořkosti. Stejně tak jablko namočené v medu má symbolizovat přání, aby celý rok byl dobrý a sladký. Datle (hebr. tamar) symbolizují touhu po ukončení nepřátelství k „am Jisrael“ – a aby skončila hořkost (tam = konec, mar = hořkost). Granátové jablko je jedním ze symbolů „am Jisrael“ – zvenku ne vždy pěkné a zevnitř krásné a sladké; a také obsahuje 613 zrníček – stejný počet jako je micvot (je možné experimentálně ověřit, jestli je těch zrníček opravdu 613 – děti ocení trochu napětí, jestli to skutečně vyjde). Nad granátovým jablkem také říkáme požehnání „še-hechejanu“ – děkujeme Všemohoucímu za to, že jsme dožili toho, že můžeme jíst plod z nové úrody. Dále také prosíme Všemohoucího, aby naše zásluhy rozmnožil jako zrníčka granátového jablka. Rybí hlava – prosíme, abychom byli hlavou a ne ocasem, v některých komunitách se skutečně vyhýbají tomu, jíst ocasní porce ryby... V orientálních obcích zase místo ryby jedí hlavu berana, což je zvyk pocházející ještě z dob babylonského galutu a připomíná obětování Izáka, respektive berana, který byl Abrahámem obětován místo něj. Jsou ještě další symboly, spojené s naší nadějí na odpuštění hříchů a zmizení nepřátel atp. Je třeba připomenout, že kromě medu se jedná o hezké tradice, které ovšem nejsou samy o sobě micvou. Proto, když se člověku nepodaří sehnat například granátové jablko, tak to neznamená, že Nový rok začíná hříchem.

A ještě ke hříchu - je zvykem nejíst během svátků ořechy, protože gematrie slova „egoz“ (ořech = 17) je stejná jako slova „chet“ (hřích = rovněž 17). Medový koláč – lejkach - budeme potřebovat 500 g medu, 4 vejce, 300 g cukru, 1 l oleje, 1 kg mouky, prášek do pečiva, hrozinky, mandle, citrónovou a pomerančovou kůru, 1 lžíci kakaa, trochu pálenky anebo jiného alkoholu, skořici, mletý hřebíček. Hrozinky namočíme přes noc v alkoholu, z bílků připravíme sníh a do něj vmícháme mírně ohřátý med, cukr, koření, prosetou mouku smícháme s práškem do pečiva a přes síto ji pomalu sypeme do připravené směsi. Těsto, které vznikne, je poměrně řídké, v žádném případě se nejedná o pevné těsto. Přidáme mandle, hrozinky vyndáme z alkoholu, lehce je posypeme moukou a přidáme rovněž do těsta. Do vymazaných a moukou vysypaných forem nalijeme těsto tak, aby zůstalo dost místa nad těstem - musíme počítat s tím, že těsto nabude. Pečeme asi hodinu při mírné teplotě a kontrolujeme párátkem, jestli je lejkach propečený. Krájíme jej ostrým nožem druhý den, aby se (je poměrně křehký) nedrobil a nerozpadal. Slovo lejkach pochází od slova lev – srdce, protože taková bývala forma perníků, které Židé prodávali na jarmarcích.  Cimes – nepostradatelnou součástí svátečního menu je cimes – tedy mrkve na sladko. Potřebujeme mrkve nakrájené na plátky anebo malé mražené mrkvičky, asi 100 g cukru, olej, sušené švestky, rozinky, můžeme přidat také kousky konzervovaného ananasu. V kastrolu necháme zkaramelizovat cukr, na něj vysypeme mrkev, zalijeme vařící vodou, přidáme olej, sůl, švestky (ty je dobré nechat několik hodin před vařením nabobtnat ve vodě) a pomalu dusíme, až mrkve změknou. Můžeme podávat jako přílohu anebo i jako moučník. Jablková dobrota na mléčný kiduš – jablka se nakrájejí na plátky, obalí se v mouce a zlehka se opečou na másle. Naskládají se do vymazané formy a mezi ně se položí kuličky hroznového vína anebo hrozinky, kousky kandované citrónové anebo pomerančové kůry, posypou se cukrem a skořicí. Ušleháme 4 žloutky s 250 ml sladké smetany, touto směsí zalijeme jablka a necháme v troubě zapéct. Můžeme podávat teplé i studené. Závěrem bych chtěla všem paním a dívkám připomenout, že na Roš hašana je také dobrou tradicí mít nové šaty, abychom měli ještě o důvod více říci požehnání „še-hechejanu“.  Hana Mayerová