KLID NA PŘEMÝŠLENÍ

Semináře, pořádané na chalupě ve Žďáru, mají v Bejt Simcha už docela tradici. Letos jsme vyrazili v pátek 28. září, hned po Jom kipuru. Vzhledem k tomu, že byl státní svátek, mohli jsme jet už ráno. Naložili jsme svícny, sidury, Tóru a hlavně rabiho Yehudai-Rimmera, který měl seminář vést. Do autobusu a auta se naskládalo celkem asi 25 lidí. Už to byl nebývalý úspěch. Pamětníci vzpomínají, že se na předchozích seminářích nebylo nikdy víc než dvanáct účastníků. Úžasné bylo i složení skupiny. Nejstarší z nás byl již v důchodovém věku a tomu nejmladšímu byly čtyři roky.
Cestou jsme se zastavili na židovském hřbitově v Mladé Boleslavi (je tu pohřben Jakob Baševi). Pojedete-li někdy kolem, zajděte se tam podívat. Lidé, kteří se o něj dnes starají, Vám ukáží úžasné fotoalbum. Mají nejrůznější zákoutí hřbitova nafocena tak, jak vypadala, když sem před pár lety přišli, a hned vedle jsou současné fotky. Rozdíl markantní, za tu péči si zaslouží dík.

Na chalupu jsme dorazili odpoledne a pak už následovalo jen studium, modlitby, diskuse, studium, modlitby, diskuse...(samozřejmě s přestávkami na společné jídlo či na odpolední šlofíček). Rabi Yehudai-Rimmer se zaměřil na židovský kalandář se všemi svátky a na strukturu bohoslužby a modlitby. Někteří si spíš jen opakovali, někteří se dozvěděli spoustu nového. Ale nejlepší byla ta možnost strávit spolu celé tři dny a mít dostatek času. Nikdo nikam nepospíchal, během bohoslužby jsme mohli přemýšlet o tom, co každý pátek či sobotu čteme, mohli jsme diskutovat o tom proč to čteme a proč nečteme něco jiného, jak kdo chápe určité pasáže siduru. Večer jsme si povídali, někdy dlouhé hodiny. Každý se mohl podělit o své pochyby, vznést svoje otázky a vyslechnout si odpovědi a podněty těch druhých. A tak by to mělo být. Jenže na to většinou není čas a klid… V malebné vesničce s roubenkami jsme našli obojí.

Kateřina Jelínková