Jak jsem slíbila v minulém čísle, je na čase přejít od teorie k praxi a skutečně dát návod k tomu, jak podle pravidel kašrutu uvařit. Rozhodla jsem se pro pokrm spojený se spoustou legend, příběhů, vtipů a také předsudků - šoulet. Sobotní jídlo, které se připravuje v pátek a uchovává se teplé do soboty v poledne. Ale napřed o předsudcích: každý jistě slyšel, že se jedná o jídlo těžké, nezdravé, komplikující společenský život a také složité na přípravu. Ani jeden ze zmíněných předsudků není pravdivý, ale protože jenom na poslední mohu odpovědět kvalifikovaně, obrátila jsem se o radu na MUDr. Tomáše Pilára, gerontologa, dlouholetého ředitele haifské nemocnice Flieman, rodáka z Košic, který říká následující: protože v šouletu jsou fazole a kroupy, které jsou, bohaté na vlákniny, pomáhá člověku v každém věku v prevenci před těžkými střevními onemocněními, která s sebou přináší moderní strava chudá na vlákniny. Pokud se do šouletu dává drůbeží maso s kostmi, uvolňuje se vápník, který je každému ku prospěchu. V současné kuchyni se šoulet připravuje na rostlinném oleji, který je z hlediska dietetického také velmi vhodný. Nelze ani jednoznačně zavrhnout vejce, která se někdy do šouletu přidávají. Z hlediska lékaře je tedy šoulet nejenom povolen, ale i doporučen, a to v každém věku. Ortodoxní čtenář snad může namítnout proč je třeba doporučení lékaře na to, co naši předkové po staletí jedli a nediskutovali o tom, jestli je to vhodné anebo ne. Ovšem víme, že když je něco potvrzeno současnými znalostmi vědy, je to pro mnohé váhající podnětem ke změně postoje. Šoulet anebo chamin skutečně připravovali naši předkové od dob velmi dávných a jistě jejich první starostí nebylo to zdali z hlediska dietologie je všechno OK. Jejich první starostí bylo, aby všechny přísady byly košer – z rituálního hlediska čisté. Proto se podívejme na jednotlivé složky šouletu a problémy, které mohou vzniknout z hlediska kašrutu: 
Fazole – je třeba je umýt a zjistit jestli v nich nejsou nějací „nájemníci“ – červi, jejich zbytky a hmyzí vajíčka, nejlépe je podrobit fazole „plaveckému testu“, tedy ty fazole, které při namočení vyplavou, jsou podezřelé z toho, že mají obydlené dutiny – je třeba je vyhodit. Totéž platí i o hrachu a kroupách. 
Maso – samozřejmě musí být košer (z čistého zvířete zabitého šochetem a vykošerováno, maso se omyje, ponoří na 30 minut do studené vody, pak se ze všech stran nasolí hrubou solí a nechá se z něj po dobu 1 hodiny odtékat krev, pak se třikrát důkladně omyje pod tekoucí vodou a může se používat k další přípravě. Žádné nádoby a pomůcky používané ke košerování masa se nesmějí používat k ničemu jinému než právě ke košerování masa).
Také veškeré další přísady musí být košer podle standartu, který si člověk zvolil a který je přijatelný pro všechny, kteří budou výsledný produkt jíst. 
To se týká také nádobí které používáme, pokud děláme šoulet jako masový, pak všechny nádoby, kuchyňské náčiní a talíře a příbory musí být masové. Je možné připravovat šoulet také jako parve – tedy bez přidání masa. Protože šoulet je třeba udržovat v teple do sobotního oběda, je třeba mít v domácnosti elektrickou platu, která je nastavená na neměnnou teplotu anebo tzv. „Slow cooker“ hrnec, který udržuje pokrm při stejné teplotě jakkoli dlouhou dobu. Velmi takový hrnec doporučuji. Předpis, který následuje, je spíš inspirací než přesným návodem, každý kdo šoulet připravuje, jej může obohatit podle vlastní inspirace, důležité je, aby do něj přidal hlavní koření, tedy vědomí toho, že chystám jídlo které přispěje k „oneg šabat“ – sobotní pohodě a úspěch je zaručen.