Udivuje mě, ba přímo fascinuje fakt, že mnozí z těch, kteří propagují fašismus měli předky, kteří sami tímto jevem byli postiženi a mnozí z nich by podle kritérií Třetí říše, kterou tak posvátně uctívají, sami nesplňovali podmínky, které teď tak srdnatě hlásají a podle nichž hodnotí druhé. Děsí mě ta míra primitivní hlouposti i ta síla, o kterou se opírají. Velice dobře si však uvědomuji, že tento jev není okrajový. Lidé si odedávna snaží odlehčit od svých problémů, které je provázejí na pouti jejich životem. Ten, kdo jim zdůvodní proč jejich život se odvíjí tak, jak se odvíjí, ten kdo jim řekne: „Vy jste ti hodní a oni jsou ti zlí“ a ten, kdo najde a pojmenuje důvody jejich strasti a označí ukazováčkem viníky, ten ve skutečnosti vyhraje boj o moc. Valná většina lidí nepřipustí sama sobě, že je zodpovědná za svůj život, za svůj vývoj jak profesní tak lidský, za své neúspěchy a prohry. Jejich poklesky budou přece poklesky někoho úplně jiného, vždyť oni jsou hodní, oni jsou ti správní a utvrzují se ve své pravdě, že tomu tak je, mezi sebou. Vytvářejí jakýsi druh kolektivního alibi. Proto pokud existují všichni v této skupině jako dobří, pak zákonitě musí existovat ti zlí, kteří jim to všechno kazí, berou, či dokonce, kteří je do těch nepříjemností dostávají úmyslně. 
Tento princip pochopil a později i použil ten strašlivý anděl smrti Hitler a poprvé v novodobých dějinách lidstva tento model uplatnil v takové velikosti, že ho vynesl na post říšského kancléře a neomezeného diktátora na dobu několika let, které však stačily prokázat, že lidé dokáží páchat taková zvěrstva ve jménu prosazování svých myšlenek a svého pojetí dobra, že to hraničí se zrůdností. Na období, které přivodilo světu miliony mrtvých a na dobu, která změnila svět. Tu hrůzu ovšem nepáchali jen vyšinutí jedinci, jak se dnes dozvídáme z mnohých a někdy i seriozních sdělení médií a osobností, tu zrůdnost páchali též tzv. ctihodní lidé bez mrknutí oka. Dá se říci, že dokonce se předháněli ve vymýšlení těch nejhorších ohavností a krutostí, a to ne z nutnosti, ale z radosti. To co pro jedny byl sport, hra či rytířská zábava, jak je mnohdy slyšet, byla pro druhé smrt, cesta na porážku lemovaná hrůzami a strašlivým nepředstavitelným utrpením. V současnosti se zdá jako by toto období a ty děsy s ním spojené ani vůbec neexistovaly. Lidé to nazývají čestným bojem. Autoři jako pan Irwing se svým čtenářům snaží namluvit, že to jsou jen zpolitizované lži a výmysly a i v mysli většiny se uhnízdil obraz války jakožto podoby rytířských klání. 
Ve většině starožitnictví neustále roste obliba nacistických reálií, které se staly předmětem různých sbírek, ale také sběratelství a velice výnosného obchodu, a často k tomu patří i filosofie.

 se prosím mýlit - i graduovaní lidé jsou členy těchto organizací a podle veškerých dostupných informací tvoří 1/4 členské základny (oficiálně MV eviduje na 5800 členů takovýchto organizací. Neoficiální odhad ze stejného zdroje však připouští 15 až 18 000 sympatizantů!!!). 
V Čechách proto beztrestně vyjde kniha Mein Kampf od Adolfa Hitlera a to v původní podobě pod názvem „studijní literatura“ a proto je zřejmě nutné ji nekazit nějakým doslovem či vysvětlením. No ať se čtenáři ještě více vžijí do toho studia, kniha má vyvedenou obálku v nacistické symbolice. 10 000 výtisku ke studijním účelům bylo hravě rozprodáno. Někde se dokonce dělaly pořadníky. A po tom, co tato kniha již prakticky zmizela z pultů knihkupectví, tak teprve státní zastupitelstvo a policie vyslyšela zoufalé volání o zákaz prodeje této tiskoviny a nařídila tuto knihu z prodeje stáhnout a zabavit. Česká republika je zřejmě národem vzdělanců a historických badatelů, kteří tento materiál nutně potřebují ke svému studiu a proto je vše v pořádku a tato tiskovina není nebezpečná dle mínění místních odborníků. Ale jak se zdá, ani naši sousedi ze SRN na tom nejsou s badatelstvím o nic hůř. Tak považte - třeba toto léto byla jedním z hlavních šlágrů otázka, zda šoa skutečně byla či nikoliv a zda počet mrtvých je smyšleným dílem sionistů, kteří tak svět vydírají, protože jak řekl mluvčí DFP (Německé lidové strany - neonacistické organizace oblíbené především v Prusku a vedoucí politické strany v Holštýnsku - 22%) - kdo to vlastně počítal? Aby dojem byl dokonalý, tak si v tomto duchu vytiskli i billboardy, které jsou v Berlíně doslova na každém rohu. A zatímco Spolkový kriminální ústav pátrá po pachatelích, tak většina německých deníků zkoumá, co je na tom vlastně pravdy.
David Koutecký

Dokončení v příštím čísle