Pohled do historie

Mezi kuchařskými knihami, které jsem po léta kupovala a dostávala darem je jedna, která je mi zvláště drahá a cenná. Jedná se o polorozpadlý sešit z třicátých let s rukopisnou sbírkou receptů, tak jak je zapisovala paní Růžena Hoffeová na kterou si možná někteří čtenáři vzpomenou z doby kdy pracovala v jídelně na obci anebo ještě dříve z domova důchodců v Mariánských Lázních. Paní Hoffeová byla originál a osobnost, která nemohla neutkvět v paměti lidem, kteří s ní přišli do styku. Nevím přesně, čím jsem se zasloužila o to, že její rukopisná kuchařská kniha přišla ke mě. Snad proto, abych se podělila o některé recepty s čtenáři „Maskilu“, protože se jedná skutečně o ukázku asimilované česko-německo-židovské kuchyně. 
V českých receptech jsem zachovala jazyk tak, jak je původně. 

Ovesné karolinky 

15 dkg. Ovesných vločků trochu posekáme, smícháme s 22 dkg mouky a přidáme 10 dkg. Hrozinek. Pak utřeme asi 7 dkg umělého tuku a 12 dkg vanil. cukru s dvěma celými vejci, přidáme směs mouky a vločky a lžičku prášku do pečiva. Z těsta tvoříme na vymazaný a vysypaný plech malé bochníčky, které klademe dál od sebe, neboť roztekou a nabudou. Pečeme do růžova. 

Rybí karbanátky 

1/4 kg mořské ryby polijeme vařící vodou a necháme chvíli stát, pak ji pokapeme citronem a necháme chvíli dusit na kousku omastku až všechna voda z ní vysmahne. Potom ji ovšem bez kostí nasekáme a přidáme asi 30 dkg mletých vařených bramborů, sůl, pepř trochu housky a spojíme vše vejcem. Tvoříme karbanátky nebo válečky, které obalujeme ještě v housce a osmažíme na trošce oleje. Podáváme s pikantní přílohou nebo hořčicovou omáčkou. 

Paprikový guláš

Papriky se nakrájí na nudle, dají se na usmaženou cibuli k tomu se nakrájí paradiska jablka (rajčata); 20 minut pod pokličkou vše dusit, 20 minut bez pokličky, sůl, trochu papriky, může se do toho nakrájet salám, podlít jen trošičkou vody. 

Mandlové vizitky 

1/2 kg mouky 1/4 kg cukru, 1/4 kg másla 1,25 dkg skořice, mletý hřebíček, kůru z 1/2 citronu, 1 vejce. Těsto se nechá přes noc uležet (v lednici) a druhý den z něj vyválíme plát a krájíme obdélníky velikosti vizitky a do prostředku dáme půl mandle. Pečeme asi 20 min. 

Vybrala jsem recepty pro všední den, což je pro rodiny, které chtějí dodržovat kašrut také problematičtější než svátek. Je dobré mít doma upečené sušenky, protože ne vždy lze koupit košer sušenky v obchodě.
Na co se musí dát pozor z hlediska kašrutu když pečeme – mouku je třeba prosít hustým sítem, aby v ní nezůstaly larvy anebo brouci. Z hlediska techniky je lepší prosít větší množství mouky a takto připravenou mouku je možné skladovat v mrazícím boxu, kde brouci prostě nemají šanci. Také vločky a koření je třeba vždy prohlédnout, jestli v něm nejsou brouci anebo jejich larvy, zákaz požívání hmyzu nalezneme v Tóře 3 M 11,41. Problém je, že zanedbáním těchto zdánlivých maličkosti můžeme poškodit nejen sebe, ale i ty, kdo v dobré víře, že jedí něco košer, snědí něco velmi ne-košer. Je třeba zdůraznit, že brouk (včetně ústřic a langust) je z hlediska kašrutu pětkrát větší přestupek než vepřové, které je považované za jakýsi symbol nečistoty. 

A na závěr citát z knihy Likutej Ecot rabi Nachmana z Braslavi. „Když se národ Izraele vyvaruje nečistých pokrmů, nebude mu chybět obživa.“

Hana Mayerová

„Pane Paschkes, vy vypadáte nějak špatně."
„No, copak vám mám povídat. Játra nejsou v pořádku, žaludek mne bolí, krk mám zapálený, puls mi vynechává, nohy mám oteklé - a já sám nejsem taky v pořádku."
¦
„Obžalovaný, přistupte blíže. Jak se jmenujete?"
„Jakub Abeles."
„Odkud."
„Z Tarnopole."
„Čím jste?"
„Vetešník."
„Náboženství?"
„Řekl jsem vám, že se jmenuji Jakub Abeles, že jsem z Tarnopole a vetešník. Co vám mám ještě vypravovat: Jsem snad husita, ne?"
¦
Pan doktor Kohn je starý mládenec. Jeho
přátelé ho přemlouvají, aby už jednou do toho praštil.
„To jsou samé hezké řeči," povídá, "ale já si dovedu takové manželství živě představit. Ráno vstanu, žena sedí doma. Jdu do ordinace, jsem tam několik hodin, přijdu domů - žena tu sedí. Pak jdu na návštěvu k pacientům. Vrátím se domů, ona tu pořád sedí. A nejde pryč a nejde pryč, kdyby ji hrom vzal..."
¦
Pan Goldstein má velmi krásnou ženu. Jednou vzal jej jeho přítel stranou a pravil důvěrně:
„Člověče, copak jseš slepý? Tvoje žena má čtyři milence!"
„Jak to slepý?" odvětil chladnokrevně pan Goldstein. „Já se raději účastním dobrého podniku s dvaceti procenty než špatného se sto procenty."

¦
„Kam jdeš, Artur?"
„Kam bych šel? K soudu, Siegfried."
„Co tam budeš dělat, Artur?"
„Mám přísahat, Siegfried."
„Co budeš přísahat, Artur?"
„Vím já, Siegfried?"