TEVET

Po skončení Chanuky, která je jediným židovským svátkem, odehrávajícím se ve dvou židovských měsících (25. kislev - 2. tevet) uplyne o něco více než týden a máme zde další významný den židovského kalendáře. Jedná se o 10. tevet, který ale není svátkem, nýbrž půstem. Půstem, který navíc v uplynulých padesáti letech obdržel novou dimenzi. Ale pěkně po pořádku.
V roce 3176 (587 př. o. l.), po událostech popsaných na konci knih královských, se asyrská vojska krále Nebukadnezara vydala dobýt Judeu a její hlavní město Jeruzalém. Právě 10. tevetu pak začalo obléhání jeruzalémských hradeb, a protože úděl, který si Židé vysloužili svojí nejednotností a odklonem od víry, byl již neodvratný, vše vyvrcholilo následující léto, kdy byly nejprve 17. tamuzu (více než pět měsíců od 10. tevetu) hradby prolomeny a 9. avu chrám dobyt a Židé vyhnáni do babylónské diaspory.
Vzhledem k propočtu kalendáře (rozvedení toho by vydalo na samostatný článek a o tom někdy příště) nemůže 10. tevet nikdy připadat na sobotu. Tím se liší od všech ostatních půstů včetně Jom Kipuru. Padne-li Jom Kipur na sobotu, drží se půst. 17. tamuz a 9. av, půst Gedaljův (den po Roš HaŠana) jsou odsunuty na neděli, Esteřin půst před Purim a půst prvorozených pak předsunuty na čtvrtek. Kdyby se však přesto někdy stalo, že by 10. tevet na sobotu připadal, musí být držen! Je to zřejmě proto, že tímto dnem vyvrcholila jedna neslavná éra dějin našeho národa a začala se psát další, ještě potupnější.

 10. tevet však má ještě jeden význam, který mu byl přisouzen po skončení Šoa. Několik milionů zavražděných Židů nejen, že nemělo hrob, ale ani nebylo známo datum jejich úmrtí.

 Proto byl ustanoven 10. tevet jako univerzální jahrzeit, datum úmrtí, pro všechny Židy, u kterých ten skutečný není znám. I to je nutné brát jako dotvrzení faktu, že ač tento den je, alespoň na severní polokouli ze všech půstů nejkratší (od úsvitu do soumraku např. v Praze uplyne pouhých asi 11 hodin), má mezi postními dny výjimečné postavení, díky kterému je možné jej, ač to na první pohled nevypadá, prohlásit za jeden z nejdůležitějších nebiblických významných dní židovského kalendáře.
10. tevet připomíná ještě jednu událost, která však svým dopadem dnes asi nepřesahuje hranice Prahy. Je taktéž jahrzeitem vrchního pražského a zemského rabína Arona Šimona, syna Wolfa Špiry, který zemřel v tento den v roce 5440 (1679).
Jakub Šváb
foto Michal Spevák