Chtěl bych se s vámi podělit o pozadí dávné rodinné historie Šimona Welse popsané v jeho úchvatné knížce
"U Bernátů", tak jak lze tuto historii vystopovat ve starých dokumentech. Ty totiž, na rozdíl od Welsovy knihy, suše a bez citu odrážejí zápas o "rešojin" neboli o tzv. familiantský list. Zápas, který sváděla Josefa rozená Gluckhauf, později jako vdova po Jáchymovi Löwym, a nakonec Šimonova matka Josefa Wedeles.
Historie několika generací židovských rodin v Čechách a na Moravě byla od 17. století do poloviny 19. století zásadním způsobem ovlivněna drastickým omezením, které lze shrnout pod pojem Familiantský zákon. Tento znamenal, že pouze prvorozený syn mohl zdědit familiantský list svého otce a založit rodinu, zatímco ostatní synové museli pracně získat familiantský list od jiného příbuzného bez mužského potomka, či jiného takového familianta, či emigrovat nebo založit rodinu bez svolení vrchnosti, mít svatbu "na střeše" a riskovat sankce. Jmény partnerů z těchto před vrchností "nelegitimních" svazků jsou pak naplněny oddací matriky po roce 1848, kdy byl Familiantský zákon zrušen, a tyto již existující svazky byly zpětně "legalizovány". Děti těchto rodičů pak získaly rodné jméno otce, nebo v některých případech, kdy např. prarodiče či rodiče již byli mrtvi, nesli potomci rodné jméno máti či pramáti.
To byl patrně i případ prarodičů Šimona Wedelese. K tomu lze použít vedle židovských matrik, které se dochovaly často pouze jako fragmenty, zejména knihy familiantů a soupisy Židů. Je to fascinující četba.
Šimon Wels (1853 - 1922), původním jménem Wedeles, respektive Wotzasek, jak vyplyne dále, píše o svém dědečkovi Naftalim Wedelesovi (1763-1824). Pro čtenáře knihy je dobře uvést, že Naftali Wedeles rovněž používal jméno Josef Wedeles, jak je psáno v záznamu jeho smrti. Naftali byl, jak vyplývá z dochovaných oseckých matrik, synem Šalamouna Herze (!) a Anny. Rodné jméno Wedeles se objevilo poprvé v matrice roku 1794 u narození Naftaliho dcery Sáry. Nicméně soupisy Židů jasně ukazují, že členové rodiny byli zapsáni v roce 1783 pod rodným jménem Wotzasek ale v roce 1793 již pod jménem Wedeles. Ti, kdo rádi spekulují o přidělování rodinných jmen Židům, by asi podotkli, že tito si koupili lépe znějící jméno. Fakt, že tutéž transformaci prodělalo rodné jméno Wedeles i ve Volyni, v jihozápadních Čechách i v Hřešihlavech, v západních Čechách, upomíná na propojení ( a značnou migraci) rodin.
Familiant Naftali Wedeles a Rebeka rozená Wedeles uzavřeli sňatek v roce 1785 a měli dvě dcery Rozinu a Annu, a pět synů (chronologicky řazeno) Jáchyma (ten podle knihy zemřel v dětském věku ve škole), Mojžíše, Marka, Bernarda (onoho Bernátka, budoucího otce Šimona Welse), a Šalamouna. Dospělého věku se dožili pouze dva synové Mojžíš a Bernard, a tady se dostává rodinná historie do osudného kontextu Familiantského zákona. Mojžíš Wedeles coby starší syn získal otcův Familiantský list a podle knihy familiantů Oseka se v roce 1821 oženil s Kateřinou Bleyer, jeho familiantská "stelle" má číslo 8 609.
Ten za dva roky po sňatku zemřel na následky úrazu, a ve Welsově knize následuje líčení pokračujícího dramatu, totiž kdo vyvine větší úsilí včetně nekonečných úplatků pro vrchnost, a získá familiantský list po Jáchymu Löwym. V knize familiantů obce Hřešihlavy lze skutečně nalézt zapsaného familianta Jáchyma Lowiho. Zápis na stejné straně pokračuje stručnou úřední řečí, že "nachfolgen" familiantem se stal jakýsi Bernard Wedeles, který v roce 1838 uzavřel sňatek s vdovou Josefou Löwy. A na kraji pravé strany dvojlistu stojí drobná poznámka, že tato familiantská "stelle" číslo 21 488 byla přesunuta do knihy familiantů obce Radnice. Ve světle životních útrap popsaných Šimonem Wotzaskem/ Wedelesem/ Welsem pak oživnou i tahle písmenka ze staré tlusté úřední knihy.
Oj, vej, co asi příběhů se skrývá za zápisy ostatních tisíců židovských otců a synů, těch takzvaných "familiantů".
Julius Müller