Podle mnohých toto vše naopak informuje o této zrůdné ideologii a na jejím základě si lidé prý udělají obrázek o fašismu. Chtěl bych těmto tvrzením věřit, ale nějak to nejde. Vím, že kulisy doby jsou skutečně jiné, svět se vlivem různých technologií zmenšil a informace zrychlily (bohužel k žalosti všech ne zkvalitnily) ovšem myšlení zůstalo, dle mého názoru, stejné. Ono ostatně kdybych někomu v roce 1921, nebo třeba v roce 1931 řekl „Vážení, za pár let bude taková válka, že ta předešlá proti ní bude jen dětská hra. Válka, ve které budou děti pohřbívat své rodiče a lidé umírat v táborech strašlivou smrtí jenom proto, že jsou etnicky či jinak jiní a že na frontách i zázemích budou statisíce nevinných lidí trpět a zmírat hlady, nemocemi, genocidou a bojem, masovým bombardováním atd., válka ve které bude lidská důstojnost pošlapána a lidská bytost se změní v bezcennou hromádku masa a kostí, ve válce kde vědci budou dělat pokusy na živých lidech jako na laboratorních tvorech, ve válce kde vrcholnou dekorací bude kniha vázaná v lidské kůži, ve válce kde bude mučení zábavou, ve válce kde ...“ zřejmě by mě přítomná společnost, ve které bych něco takového pronesl, považovala za blázna, za šílence, za cvoka, někteří by řekli „ale mýlíš se, svět chce mír, chce zábavu, chce klid a prosperitu, chce zapomenout a i kdyby ji hned neměl, tak ti mrtví a ti invalidé a ty hrůzy, jenž mají miliony lidí v mysli žádnou válku nedovolí, a vůbec proč by byla? a vůbec pojď se bavit ať přijdeš na jiné myšlenky“. A ejhle pár let minulo a mlčící většina, a to nejen ta v Německu prosím, ale také ta v zahraničí, ve světě, umožnila dostat se nacistům k moci, dostat se k moci ideologii, kterou hlásala menšina a jejímž nositeli v daném okamžiku byla skutečně transparentně menšina, ideologii, která ve slibech odrazila tužby lidí, a která udělala na oko oběť své vlastní agrese, a proto si zdůvodnila nutnost se bránit útokem svým nepřátelům. Síla, která v tom, že umožnila uzavřené skupině si hrát na B-ha a dala neomezený průchod temným stránkám lidské mysli, jež se skrývá v každém z nás, a jenž dokonce tento jev povýšila na čest a poslání.
Dnes více jak půl století je tato myšlenka živá a neustále zapaluje nové ohně, je pořád stejně nebezpečná a stává se den za dnem čím dál tím nebezpečnější, protože se její síla začíná mytizovat a tak, jak se v dnešním světě ztrácí naděje na straně jedné, pod tíhou nesrozumitelnosti technokratičnosti a byrokracie a s rostoucími problémy ekonomického charakteru stejně tak jako s rozevírajícími se nůžkami pochopení a myšlení jednotlivých regionů, tak začíná v myslích jedinců vzrůstat potřeba něčemu věřit, potřeba snu, potřeba přátelství a potřeba naděje. A tento jev není jen lokální, on je globální. Bez nadsázky doba se opakuje a s ní i průvodní děje, proto je nenechejme dojít nikdy tak daleko, aby se opakovaly beze zbytku. 
Svět zametl fašismus pod kobereček demokracie a tak říká pomyslné návštěvě „jen pojďte dál“, nemusíte se bát, že byste se ušpinili nebo zakopli“ a ejhle ta hromádka svinstva je tak velká, že nejenže není problém o ní zakopnout, ale on je problém vůbec přes ni na svého hostitele pohlédnout a tak, protože je svět přece dnes již slušný budeme dělat, že se nic neděje, že je vše v pořádku, jenomže ten hostitel nás zve na čaj či kávu dle libosti a my přece v předsíni nemůžeme zůstat čekat, tak nic naplat přelezeme ji, jenže ono je to svinstvo tak hnusné, že nakonec do něj spadneme a možná jak sebe tak hostitele v něm zadusíme. A tak jak se dusíme něčím, co tvrdíme, že není a ono nás to pořádně škrábe v ústech i v nose a řešíme dilema zařvat pomoc či nikoliv, a potom i když řveme s plných plic „pomoc, pomoc, tak sakra pooomoooc“ nikdo nás však neslyší, protože hostitel se již v tom svinstvu udusil a tak nám nepomůže, nezbývá než zabojovat a vydrápat se z něj, protože venku kolem plyne život a náš křik v jeho každodenním ruchu není ani slyšet. My máme buď šanci podlehnout nebo bojovat, bojovat, nebo podlehnout. Co si z toho vybereme? Když a pokud se z toho dostaneme, tak si řekneme „fuj to byl ale zážitek“ a půjdeme se domů omýt a pak uklidit a vymeteme veškerou špínu, z každého rohu, z každé skulinky, zpod každého koberce. Až jednou pozapomeneme a budeme utahaní ze všedních dennodenních starostí, a třeba budeme jen líní, a tak ten koberec opět zvedneme a řekneme si „pro jednou, pak to uklidím“, jenže příště na to zapomeneme a spolu s tím i naši potomci a ti opět ve své lenosti budou zametat už jen pod koberec a pak přijde den kdy někoho pozvou na čaj či kávu proto, aby se pochlubili jak dobře jim ta domácnost funguje. 

 demonstrativně napadnou represivní složky legální a kontrolovatelné kluby vojenské historie, jejichž členové naopak v mnohém jsou živoucí historií a didaktickou pomůckou, která pro svou transparentnost těžko může být neonacistickým militantním terorismem, či odstíní novináře a zástupce nezávislých iniciativ od míst neonacistických a fašistických akcí a předkládají to jako podstatný zásah proti tomuto hnutí. Mohla by to být směšná hra pokud by její důsledky nebyly tak hrozivé již v tento okamžik a výhledy tak mrazivé. A že tohle není jen můj úhel pohledu o tom mě přesvědčili mnozí moji známí a kolegové jak z Čech, tak ze zahraničí. 
No nic, možná napřesrok založím kroužek „paranoiků“ a bude všem dobře. Jen doufám, že podle jednotlivých příslušností ke klubům v tomto kroužku paranoiků mě, či ostatní nedonutí ne-členské okolí nosit žlutou hvězdu, červené či růžové trojúhelníky atp., a v péči o naši bezpečnost nás neubytují na dobře střeženém místě s přídělem zdravé, vysoce kalorické výživy a nedopřejí nám dost pohybu na čerstvém vzduchu. A těm, co budou z toho všeho pořádně utrmácení, tak taky trochu hygieny ve velkých sprchách (jen to mýdlo to je třeba vrátit, ono se moc nesmí totiž opotřebovat, byl by to jeden z jejich výrobních nástrojů). Nebo že bych fakt si vzal k srdci to doporučení mnohých mladých vymydlených Čechů, kteří na mě pokřikují: „Žide, táhni odkud jsi přišel a seber si ty ostatní s sebou! Nebo s váma zatočíme, uvidíš!“. No popravdě představa kolotoče mi již od dětství nedělá dobře, tak radši přemyšlím nad tím, odkud jsem přišel. A přitom jsem zjistil, že já a mnozí z mého okolí máme kam jít. 
A co Vy? Vy máte kam jít? 

Výzva pro ty komu není vývoj událostí lhostejný a kdo by chtěli být účastni na dokumentaci rostoucích projevů fašismu, extremismu a xenofobie, nebo pro ty, co se osobně s tímto jevem setkali, a budou se ochotni o své zážitky podělit, tak prosím zavolejte nebo napište do redakce našeho časopisu. 

Obětem útoku budeme schopni zajistit plnou právní pomoc.

Děkuji. 
David Koutecký 

P.S.
Pro všechny, kdo budou mít zájem, připravuji program pro aktivní sebeobranu.