Tu bi-švat

Po letech hledání a snažení se Bejt Simcha podařilo získat stálého kongregačního rabína. Stal se jím rabi Moshe Yehudai-Rimmer, izraelský rabín působící v anglickém Newcastlu, který s Bejt Simcha již delší dobu spolupracuje. V tomto čísle Maskilu najdete jako zvláštní přílohu program bohoslužeb, kurzů a konzultací, které rabi Yehudai-Rimmer povede v následujícím půl roce. Všichni jste srdečně zváni a vítáni. Zároveň se vám náš nový rabín představuje svým prvním – a jistě ne posledním – příspěvkem pro Maskil. 

Na relativně málo známý Tu bi-švat se obvykle nahlíží jako na menší svátek. Myslím si, že to je omyl. Podívejme se blíže na tento svátek, jeho kořeny a na to, jak se vyvíjely různé významy a zvyky, které jsou s ním spojovány.
Název Tu bi-švat znamená prostě 15. den židovského měsíce švatu. Podle hebrejského číselného systému (hebrejsky gematrie, což je odvozeno z řeckého slova geometrie) dává kombinace písmen tet (hodnota 6) a vav (9) dohromady hodnotu 15 (podle základních pravidel by se vlastně měla použít kombinace písmen jod s hodnotou 10 a he s hodnotou 5, jenže ta jsou součástí Božího jména a proto jsou tradičně nahrazována písmeny tet a vav).
Nápad pojmenovat událost v židovském kalendáři jako datum, na něž připadá, je v židovské tradici celkem běžný. Dalším příkladem je Tu be-av (15. den měsíce av, přesně půl židovského roku po Tu bi-švat), jediný další svátek, který je zcela zasvěcen přírodě – nebo Tiša be-av, půst, který připadá na 9. den měsíce avu a jiné.
Poprvé je Tu bi-švat zmiňován v Mišně, základním rabínském komentáři k zákonům Tóry, prvních pěti knih hebrejské Bible. Podle Mišny je toto datum jedním ze čtyřech možných začátků roku, z různých důvodů.
První důvod stanovení tohoto data (které obvykle připadne na druhou půli ledna či první půli února, letos je to 28. ledna) byl poměrně prozaický. Jednalo se o stanovení data pro nejrůznější zemědělské a finanční záležitosti. 
Například jeden zákon stanovoval zemědělcům povinnost odvádět desátek ze své produkce Chrámu. Bylo proto nutné stanovit datum, kdy začíná a kdy končí rok, aby bylo možné spočítat objem roční úrody, který určoval výši odváděného desátku.
Datum 15. švatu bylo pravděpodobně určeno proto, že to je v Erec Jisrael víceméně začátek období, kdy po skončení zimy začíná na stromech dozrávat první ovoce (viz Píseň písní 2:13).
Od těch dob se však původně formální, finančním účelům sloužící datum změnilo ve svátek. A také dramaticky změnilo svou symboliku a význam.
Prvním rabínem, který nám Tu bi-švat představuje jako svátek, je slavný aškenázský rabi Geršom „Meor Ha-gola“ (Světlo diaspory) 11. století. Ten říká, že je zakázáno vyhlásit na Tu bi-švat veřejný půst – ten se vyhlašoval v případě obecního ohrožení.
Postupně se rozšířil zvyk jíst na Tu bi-švat různé druhy ovoce, což upomíná na původní význam svátku, spojený s ovocem a stromy.

 K významnému vývojovému posunu došlo v průběhu 15. a 16. století, kdy se velmi rozšířilo kabalistické hnutí, a to zejména v galilejském Safedu, tedy v Erec Jisrael. Pro kabalisty měla konzumace ovocných plodů, zejména těch z Erec Jisrael, mystický význam, spojený s celým přírodním cyklem Božího stvoření, po němž následuje lidská produkce a další činnost.
Od 17. století se toto obřadné pojídání ovoce připodobňuje ceremoniálnímu stolování se čtením, recitací požehnání a jiných modliteb, které se koná v předvečer Pesachu, “Leil ha-seder”. Z těchto čtení byly sestaveny skutečné knihy, podobné pesachové Hagadě.
Základem takového “sederu” je konzumace tuctu druhů ovoce a pití dvou druhů vína – bílého a červeného.

Ovoce je děleno do třech skupin:
1) plody se slupkou a jedlou dužinou uvnitř (například pomeranče) jsou symbolem lidského konání (“asija”)
2) plody s peckou a jedlým oplodím zvenku (švestky, mandle) jsou symbolem lidské produkce (“jecira”)
3) plody, které se jedí celé (fíky) symbolizují božské tvoření – “berija”
Bílé víno je symbolem zimy a červené nastupujícího jara.
Další vývojový stupeň svátku Tu bi-švat je spojen s nástupem sionismu, ideou obnovení židovské domoviny v Erec Jisrael. Koncem 19. století se objevil nápad, aby se – tak jak bylo zvykem v některých evropských zemích sázely 1. máje stromy.

Dnes je tedy sázení stromů na Tu bi-švat již více než staletou tradicí, a důležitou událostí v židovských školách v Izraeli. Symbolizuje obnovené spojení se Svatou zemí. 
Vývoj se nezastavil ani v posledních letech. Tu bi-švat získal nový, univerzální význam. Stále více lidí si uvědomuje fakt, že celé lidstvo je jednou velkou rodinou, i když bohužel rodinou, která zdaleka není ušetřena krvavých konfliktů mezi svými členy.
Tato rodina potřebuje ke svému přežití základní podmínky, a tak o Tu bi-švat take věnujeme pozornost základní potřebě čistoty životního prostředí – vzduchu, vody, půdy. Židovská tradice má mnoho co říci i v tomto ohledu. O tom, stejně jako o jiným věcech, budeme v Maskilu diskutovat někdy příště.

Šťastný Tu bi-švat!

Rabi Moshe Yehudai-Rimmer
Přeložila Kateřina Jelínková