Strávíte-li delší dobu v Izraeli, takřka s jistotou se nevyhnete pozvání na svatbu. V Izraeli se lidé stále ještě rádi berou v co nejpočetnějším okruhu svatebčanů, ať už jde o svatbu židovskou, muslimskou či křesťanskou. Popis tradičních zvyků a rituálů, pojících se ke každé z nich, by asi zaplnil knihu. Vždyť jen židovské svatby jsou každá jiná, podle původu rodičů či prarodičů snoubenců. Především je to ale velká, radostná událost, na které se dobře jí a hodně tancuje, a kolem které vznikl celý průmysl. Vždyť zorganizovat pamětihodnou svatbu pro dvě stě, tři sta, ba i osm set hostů není jen tak.

Když už jste se konečně rozhodli zpečetit svůj vztah manželským svazkem, a oznámili to rodině, která vás již dlouhé měsíce ne-li roky zřejmě popichovala neodbytnou otázkou: „kdy už?“, jste na nejlepší cestě k prvním takřka manželským hádkám. Ne-li mezi sebou, tak určitě mezi vašimi rodinami. Každá z nich má totiž o svatbě své představy, které se nemusí shodovat s vašimi.
O tom, jaký obřad to bude – náboženský nebo občanský? A kde bude hostina– v přepychovém sále s výhledem na moře nebo na jeruzalémské hradby, v drahém hotelu s bazénem nebo v omamně vonící, rozkvetlé botanické zahradě, mezi antickým sloupořadím v blízkosti archeologických vykopávek, nebo někde na venkově ve stínu fíkovníků anebo raději na mořské pláži? Pokud si myslíte, že by vaše finanční možnosti mohly být jakýmsi vodítkem, pak jste na omylu. Na svatbě se v Izraeli nešetří. Žádný rodič přece nedopustí, aby jeho dítko mělo svatbu méně okázalou než soused či strýčkova dcera. Naštěstí to všichni vědí a tak vám svatebními dary v podobě šeků pomohou splatit nebetyčné náklady.
Neméně důležitá je volba fotografa, protože se přece ještě dlouho po svatbě chcete pyšnit tím co nejumělečtějším albem. Hranice mezi uměním a kýčem není v naší době úplně jasná, což se netýká jenom svatebních fotek. Mnozí lidé zvou i kameramana, aby si později méně okázalý každodenní život mohli zpestřovat pouštěním tříhodinového videa z tohoto nejkrásnějšího dne v životě… A ještě jsme neskončili – musíte si vybrat některého ze slavných diskžokejů a dohodnout si s ním světelné a kouřové efekty a především výběr hudby, vždyť ta bude přece určovat rytmus i ducha celé zábavy.
Chcete-li mít svatbu v Izraeli, musí být náboženská. Jestliže po rabínském obřadu netoužíte a rodina na vás netlačí, odskočíte si například na Kypr a necháte se oddat na některém z místních úřadů. Izrael totiž uznává občanskou svatbu pouze ze zahraničí. Za starých dobrých, tj. mírových časů, Palestinci doufali, že až budou mít svůj stát, bude nepobožné Izraelce oddávat starosta Jericha. On je to totiž, jak ukazuje příklad Kypru, celkem výhodný byznys.
Židé, jejichž předkové přišli do Izraele z arabských zemí nebo ze severní Afriky, pořádají před svatbou tzv. henovou slavnost pro nastávající nevěstu. 

baldachýnem. Po požehnání vína, z kterého novomanželé upijí, se ženich obrátí k nevěstě a prohlásí: „Tímto prstenem jsi mi zasvěcena podle Mojžíše a Izraele.“ A nasadí jí svatební prsten. Potom rabín nahlas předčítá svatební smlouvu, ve které se ženich zavazuje starat se o ženu a v případě rozvodu ji vyplatit sumou, kterou slibuje ve smlouvě. Po přečtení ji ženich a dva svědkové podepíší. Poté ženich rozšlápne pravou nohou sklenku – na znamení toho, že ani v radostných chvílích nemůžeme zapomenout na tragédie minulosti.
Tak, a teď konečně nastal čas dobrého jídla a divokého tance. Veselte se, dokud můžete, protože zítra se opět probudíte do kruté izraelské reality. Lidé zde přežívají i díky svatbám. Neboť, přestože řinčí zbraně, normální život musí plynout dál. Anebo alespoň zdání normality. Protože jinak by se Izraelci už dávno zbláznili. Ačkoli, někdy je těžko říct, co je v Izraeli normální život – jestli válka anebo mír, teroristické útoky nebo svatby.
Nataša Dudinská, Jeruzalém
psáno pro Svobodnou Evropu
foto: karel Cudlín