| Koho nudí „nudníci“?
Koho? No přece pánaboha, tvrdí ti, co dlouhé a důkladné modlení mají jaksi „v paži“ a dokonce i Princeznu šabat jsou schopni přivítat během necelé půlhodinky, takže z odpolední minchy, ze všech uvítacích žalmů kiblat šabat a samozřejmě i z celé večerní služby až k sobotnímu kiduši dokážou udělat balíček čínskejch nudlí, co je k jídlu tři minuty po otevření… Až má člověk pocit, že vždycky „poctivě“ odzpívají jen taktak ony nezbytné první tři verše z každé pasáže (a končí-li náhodou nepříliš příznivě pro lidstvo a pro Jisroel, jsou – jak učí halacha - ochotni přidat nějaké to slůvko navíc). Vždyť H-spodin ví beztak nejlépe, že ho ctí a ctít chtějí, ale kromě stereotypního „hrkání“ modliteb je přeci zapotřebí studovat Zákon. . . Pánaboha, tvrdí i zastánci moderní reformy, mající částečně správný pocit, hlavně však poměrně neodolatelnou potřebu přesvědčovat sebe i druhé, že jsme od časů ghetta už přeci jen notný kus cesty a polovina ortodoxních „vymožeností“ je tudíž buď nesmyslná anebo zkrátka neplatí. Moderní člověk, bez ohledu je-li z Jisroele nebo z národů, přeci není žádná svíčková bába věřící na skřítky, dybuky a čápa … |
To je přeci smlouva přátelé! Tak jsme se kdysi dohodli s vašimi Otci. Neuvěřitelný dárek Tóry výměnou za svíčkovou a řízek. Jestli vás v této „moderní“ době Tóra nudí, nevadí, nemusíte listovat příliš hluboko. První micvu najdete hodně brzo po úvodním berešit. A ta zní : peru u rvu (nechte rozkvést svoje dárky a zmnožujte je!) /Gn 1:28/. A pak už záleží jen na vás. Proskotačit životem s parafrází na první micvu stylem : “peru se a urvu (co nejvíc)“? Anebo že by snad ten neexistující, starozákonní, žárlivý a nelaskavý H-spodin měl taky něco do sebe? Jestlipak víte, proč jsme na vás s Mojžíšem oněch šest set třináct zdánlivých pastí nastražili? Abychom vám zkomplikovali život? Ne, ne. Miluji příběh, jak jsem už byl předeslal a jak se můžete dočíst o něco hlouběji v Zákoně. Zkrátka chci být s vámi. Pořád. Byli tací, kteří učili, že si mě lidstvo vymyslelo. Ano, ano – vaši Staří se při řekách babylonských trošičku nudili, a tak si díky chaldejským „čárům“ a jejich vědění vypočítali nejen celou Tóru, ale navíc i Mne... Nu, kdo si koho vymyslel, je taky psáno v Zákoně. Ne sice natvrdo, prvoplánově, ale je to tam. Pustíme-li na Tóru tolik moderní matematiku (naši Staří tomu říkávali gematrie), co zjistíme? Přinejmenším to, že náhoda neexistuje. Zkusme si i o tom někdy popovídat. Vaši Staří takové „moderní“ problémy s halachou neměli. Rebbe Pinchas ben Jair: /Av-zar 20b/ řeší problém (mimochodem i problém „nudnictví“) po svém – odpusťte mu jeho trochu středověký slovník: Tora vede k ostražitosti, ostražitost k prozíravosti, prozíravost k čistotě, čistota vede k oddělení, oddělení se vede k tahaře (rituální čistotě), tahara vede ke zb-žnosti, zb-žnost s pokoře, pokora k bázni před přestupnictvím, bázeň z hříchu vede ke svatosti, svatost vede ke Svatému duchu a ten ke Vzkříšení… Překáží to slůvko Vzkříšení? Ani se nedivím, od něho se totiž (právě v dnešní „odvážné“ a moderní době) odvíjí celý řetěz asociací, na jehož konci se tetelí kulička obav, jestli na vás náhodou někdo nezkouší nějakou „nalejvárnu“. Ve vzkříšení, s krátkými košilkami sahajícími taktak pod vzkříšený zadek a s harfičkami v rukou, se nám jednoduše věřit nechce (přestože je to jeden ze Třinácti článků víry!!). Připadá nám to vyšeptalé a především zbabělé. Ale Moodyho Život po životě kupujeme i svým příbuzným, že? I o tom si někdy zkusme popovídat. Ale zpátky k úvodní otázce. Nudnik? Ano, nudnik pánaboha fakt nudí. Pokud skutečně jenom lajnuje. Ne nadarmo si Marx vymyslel svoji evoluční spirálu. Navíc, on si ji nevymyslel. On ji opsal. Z Tóry! Respektive z Mišny. Anebo z filosofie Východu, která učí: Nikdy nechoď touže cestou? Mišna totiž není jen opakování, jak se někdy překládá. Mišna je CYKLUS. Je to cesta, jak dojít k témuž bodu bohatší o celou spoustu zkušeností. Pokud tedy nudnik pokaždé najde mezi „lajnovanými“ linkami svého siduru nějaký drobeček k nasycení, nechme ho „lajnovat“. Stejně tak „rychlík“ ať klidně bere modlitbu hákem, pokud spěchá k něčemu víc, než ke kidušovému vínečku a šábesové večeři. Vždyť pro všechny bez rozdílu, je tu jen jediné kriterium - tikun ha-olam. Náprava světa, uvedení světů do původního stavu. A že je právě v siduru prostřeno skutečně bohatě lahůdek, které čistí střeva i mysl, aby člověk dokázal s vervou vzít za tu svoji lopatičku a zkusit (dřív než ho jiní a jinou lopatkou zaházejí prachem) vrátit svět zpátky, na to vsadím boty. Vrátit svět KAM? Ne do ghetta. Do klidu a harmonie, do šábesové pohody před prvním chrupnutím do ovoce poznání. A zkusme si i o tom někdy popovídat. . . (Pokud proti tomu nic nenamítáte a NEZNUDIL jsem vás dočista, mohli bychom příště začít rozinkami a mandlemi na koláči šachritu – ranní modlitby) Achab |