Nejznámějším z proselytů, mučedníků jehož osoba zaujala důstojné místo v židovské historii a folklóru, byl hrabě Valentin Potocki, známý jako „ger cedek z Vilny“. Tradice vypráví, že během svých studií v Paříži se spřátelil s jiným polským aristokratem, Zarembou. Spolu jednou viděli jakéhosi židovského starce pohrouženého do studia Talmudu. Požádali ho, aby je seznámil se základy judaismu a zapřísáhli se, že pokud se přesvědčí o nepravosti křesťanské věrouky, přestoupí na židovství. Zaremba časem zapomněl na svou přísahu a vrátil se do Litvy. Potocki pokračoval několik let ve studiu na Papežské akademii v Římě a po té,co nedostal odpověď na mnohé otázky související s křesťanskou věroukou, rozhodl se vyplnit svou přísahu. Odjel do Amsterdamu a tam konvertoval. Když Zaremba zjistil, že jeho přítel Potocki náhle zmizel a není o něm zpráv, vzpomněl si na svou přísahu a spolu se svou rodinou se také vydal do Amsterdamu, kde přijal židovství a časem odjel do Palestiny. Mezitím se nový proselyta Potocki, nyní Abraham ben Abraham, vrátil do své vlasti a usadil se ve vesnici Ilje nedaleko Vilny. Tradice vypráví o tom, že jednou Potocki napomenul chlapce, který vyrušoval v synagoze během bohoslužby. Chlapec si doma na Potockého stěžoval otci, primitivnímu krejčímu, který jej udal úřadům s tím, že není rodilý Žid, ale proselyta. Úřady Potockého zatkly a ve vězení se ho všemi způsoby snažily přimět, aby se vrátil ke své původní katolické víře. Přes všechny lákavé nabídky i hrozby se jim nepodařilo zlomit jeho víru v Boha Izraele. Nakonec byl tento ger cedek upálen u zdi vilenské pevnosti na druhý den svátku Šavuot roku 5509, t.j. r. 1749. 
Konec 18. a počátek 19. století byl ve znamení osvícených monarchií, v nichž církev rychle ztrácela své mocenské pozice a tím i možnost fyzicky pronásledovat ty křesťany, kteří se rozhodli konvertovat na židovství. Nebude od věci se zmínit ještě o jednom gerovi, kterým byl Američan Warder Cresson. Cresson se narodil roku 1798 ve  philadelphské quakerské rodině, živil se jako farmář a léta hledal náboženskou pravdu, kterou nenacházel v žádných, byť různorodých protestantských obcích. Postupný duchovní přerod u něj začal tehdy, když se setkal s rabínem, spisovatelem a pedagogem Isakem Leeserem (1806-1868). Pod jeho vlivem se začal Cresson zajímat o judaismus a na jeho popud odjel také do Palestiny, kde se na krátkou dobu stal i čestným konzulem USA. Cresson přispíval také do Leeserova intelektuálního měsíčníku The Occident. Roku 1848 Cresson konvertoval a vrátil se do USA, kde se s ním jeho manželka rozvedla a rodina ho prohlásila nesvéprávným. Po několikaletém soudním sporu bylo rozhodnutí o jeho nesvéprávnosti zrušeno. Roku 1852 odjel Cresson jako Michael Boaz Jisrael natrvalo do Palestiny. Usadil se v Jeruzalémě, oženil se se ženou z místní sefardské obce a stal se jedním z významných příslušníků této obce. V Jeruzalémě také roku 1860 zemřel.
Závěrem tohoto krátkého historického přehledu uveďme několik citátů našich učitelů o proselytech, které se zachovaly v tradiční židovské literatuře – Talmudu a Midraších. 
„A oni budou mým lidem“ (Ez 37,27). Raba, syn rabiho Huny učil: „Jaký je rozdíl mezi Izraelem a proselyty? O Izraeli je psáno: ´A já jim budu Bohem a oni budou mým lidem´ (Ez 37,27). A o proselytech je psáno: ´Kdo by se sám mohl odvážit ke mě přistoupit, je výrok Hospodinův. Buďte mým lidem a já vám budu Bohem´ (Jr 30, 21-22)“. 
„Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách“ (Ž 128,1). Nikde není psáno „blaze Izraeli“, „blaze kněžím“, „blaze lévijcům“, ale je psáno „blaze každému, kdo se bojí Hospodina“ – to jsou proselyté, kteří se bojí Hospodina. Jak je psáno o Izraeli: „Blaze tobě, Izraeli“ (5M 33,29), tak je psáno o proselytech: „Blaze každému, kdo se bojí Hospodina“. O jaké proselyty se jedná? O ty, kteří se stali proselyty z lásky k Bohu a ne jako Samaritáni, o nichž je psáno: „Báli se Hospodina, ale sloužili rovněž svým božstvům“ (2Kr 17,32). 
„Co rukama vytěžíš, budeš i jíst“ (Ž 128,2). Tento verš se týká proselyty, který se nemůže odvolávat na zásluhy otců – zchut avot. Proto, aby proselyta nebědoval nad tím, že za vše, co dobrého v životě vykoná, bude odměněn pouze na tomto světě, je důležité mu připomenout, že díky svým osobním zásluhám má podíl na tomto i budoucím světě. „Co rukama vytěžíš, budeš i jíst“ – to jsou všechny dobré skutky, které ger vykoná na tomto světě. Jaká bude jeho odměna? „Blaze tobě, bude ti dobře“ (Ž 128,2). „Blaze tobě“ – na tomto světě a „bude ti dobře“ – v budoucím světě. 
„Tvá žena bude jako plodná réva“ (Ž 128,3). Přestože žena proselyty přestoupila spolu s ním, a tedy nepochází z dcer Izraele, je jako dcery Izraele. „Jako plodná réva“ – ta která dává plody, i ona bude odměněna syny. Bude-li žít ve ctnosti a podle zásad židovské víry, její synové se stanou učenci konajícími dobré skutky.