svátek losů se slaví 14. adaru. Losy metal perský vezír Haman, aby vybral čas, kdy se zbaví všech Židů v říši krále Achašveroše. Los padl na měsíc adar. V tomto měsíci měli být Židé vyvražděni. Víme, že se tak nestalo.

Každý rok o svátku Purim předčítáme společně knihu Ester, ve které je celý příběh barvitě popsán. Rabíni později rozhodli: "Mi šenichnas adar marbim be-simcha "
Ona simcha (radost) z toho, že jsme byli zachráněni, je neomezená. Purimu se netýkají žádné zákazy ustanovené pro jiné svátky. Purim je svátkem radosti, plným dárků, lidé si posílají navzájem sladkosti a dávají peníze chudým (matanot le evjonim).
Při čtení knihy Ester, kdykoliv padne Hamanovo jméno, lidé dupou, bouchají do stolů a lavic, či točí řehtačkami, aby přehlušili jméno onoho Hitlera Perské říše. Den končí velkým karnevalem a velkou konzumací alkoholu. Karneval je vlastně bálem masek.
Proč alkohol a masky? Aby nebylo k rozeznání, kdo je kdo a co je co. Aby nebylo jasné, co je dobro a co zlo. Aby si lidé nepřisvojovali právo soudit. V maskách a po řádném množství alkoholu, jsou zarytí nepřátelé schopni spolu tančit, objímat se a veselit. Po sejmutí masek jsou pak mnohdy velmi překvapeni a ono nepřátelství už jim tak dobře nejde.
Rabín dělá ten den ze sebe prosťáčka a může tudíž říkat i takové věci, které obtěžkán svým úctyhodným titulem, běžně neříká. Na tento den je ordinován purimový rabín, kterého musí všichni poslouchat. Bývá jím mladíček, prosťáček, či obecní blázen.
To je najednou bláznivě moudrých a moudře bláznivých slov, kterým komunita pozorně naslouchá. Purim je jediným dnem, kdy se muži smí oblékat do ženských šatů a naopak.
Ke klasice purimového veselí aškenázských Židů patří purim spiel - purimová hra. Volné divadelní převyprávění knihy Ester.

Pamatuji si na velmi výmluvné zpracování aktivního chartisty, pana Karola Sidona z počátku 80. let. Na představení přišel tenkrát každý, kdo mohl. Žid, či ne-Žid. Jenom pan Sidon ne. Nemohl. Myslím, že jej tenkrát soudruzi pro svou zábavu na chvíli zavřeli.
V době hlubokého oddechnutí se pan Sidon stal rabínem a vyměnil si na jeden purimový den svou funkci s tehdy mladičkým Jakubem Švábem. Kuba mile rabínoval a pan rabín mile bláznil. Ten pocit svobody a uvolnění té doby byl až opilecky úžasný.
Los v 90. letech padl na svobodu a demokracii. Ještě však nepadl na vyspělou demokracii a pluralismus. Co tím chci říci? Vyspělá demokracie je demokracií odpovědnou a plně si uvědomující práva občanů a povinnosti vedoucích elit. Není to demokracie opilá svobodou, to by byla purimová demokracie. Maškarním bálem a divadlem nelze žít. 
Pluralismus není dualismem. Vedoucí elity nemohou prezentovat pouze dvě strany, ale celé spektrum.
V 80. letech ovládali českou židovskou obec soudruzi, v 90. letech to byla ortodoxie, na počátku 21. století již došlo alespoň k dualismu. Elity české židovské reprezentace přijaly vedle ortodoxie i konzervativní judaismus, ač se valná část respondentů dotazníku vyjádřila pro judaismus liberální. 
Pevně věřím, že nebudeme muset čekat dalších deset let dospívání české židovské demokracie na to, aby reprezentace přijala liberální a rekonstruktivní judaismus do Federace českého židovstva. Doufám, že tento purim bude posledním v "purimové" demokracii.

Sylvie Wittmannová