Pesach-překročení; Seder-řád

Svátek Pesach začíná 15. nisanu a končí 21. nisanu. Připomíná nám jednu z nejdůležitějších epizod lidské historie, a to osvobození z otroctví těla i ducha.

Pesach znamená překročení a v příběhu Exodu máme překročení hned několik. Dvě hebrejské porodní báby Šifra a Pua, kterým sám Faraon přikázal usmrcovat novorozené chlapce, překročily svůj strach a Faraona neposlechly. Bible říká, že se bály Boha (Ex 1,17). On je totiž velký rozdíl mezi bázní a strachem. Strach je cosi fyzického, lidé ve strachu jednají fyzicky, vypouštějí všechny slané tekutiny těla - pláčí, potí se ... vzpomeňte Lotovy ženy, která se změnila v sloup soli. Fyzický strach se projevuje fyzicky a vychází z fyzického trestu. Farao mohl nechat porodní báby mučit, či popravit.

Bázeň je záležitost duchovní. Bázeň Boží je úctou k Božímu řádu, jehož je každý z nás součástí. Duchovní bázeň je mocnější než fyzický strach. Protože se porodní báby bály Boha, požehnal jejich domovům (Ex 1,21).

Faraonova dcera překračuje samu sebe. Ví, že dítě, které nalezla v ošatce na Nilu, je hebrejský chlapec (Ex 2,5). Nejenom, že ho nechává odkojit v hebrejském prostředí, ještě za to platí a později chlapce přijímá za syna (Ex 2,10).

Mojžíš překračuje hranice mezi šlechticem a otrokem svým stálým kontaktem s Hebrejci (Ex 2,11). Překračuje hranice řádu a zabíjí, lépe řečeno vraždí Egypťana, který ubíjel Hebrejce. Proč říkám, že vraždí?: "Rozhlédl se na všechny strany, a když viděl, že tam nikdo není, ubil Egypťana a zahrabal ho do písku" (Ex2,12). Jeden z rabínských výkladů Božího zákazu, aby Mojžíš překročil hranici zaslíbené země a vstoupil do ní, je právě tato vražda.

Mojžíš opustil Egypt a usadil se u Midjánských, kde si vzal za ženu dceru místního kmenového krále, Ciporu. Měli spolu syna Geršoma "cizincem tam". Mojžíš překročil spoustu konvencí a zvyků, opustil výsady egyptského šlechtice, opustil svůj hebrejský lid, vzal si za ženu dceru pouštního kmenového králíčka, ne Hebrejku a ne Egypťanku a v Midjanu se cítil být hostem (Ex 2,22). Ze šlechtice se stal pastýř.

Při setkání s Bohem (hořící keř) si zakryl Mojžíš tvář, ne ze strachu z ohně, fyzické bolesti, ale "neboť se bál na Boha pohledět" (Ex 3,6). Mojžíš překročil i bázeň z Boha a odporoval mu. Vyslýchal Boha kým že je a jak se jmenuje (Ex 3,13). Vymlouval se (Ex 4,1). Nechtěl se podvolit řádu tohoto Boha, příliš ho neznal, znal jen egyptské modly. Nebyl schopen překročit hranici pochopení a poznání. Přel se, že má "neobratná ústa, neobratný jazyk" (Ex 4,10). Ač jej Bůh poučil, že on Bůh "působí, že je člověk němý nebo hluchý, vidící nebo slepý" (Ex 4,11). "Nyní jdi, já sám budu tvými ústy a budu tě učit, co máš mluvit." (Ex. 4, 12)

Mojžíš sice pochopil, že ten, který k němu mluví, je Bůh, ale ještě Boha nepoznal. Neviděl důvod, proč jej poslouchat a důvěřovat řádu. Znal jen zkušenost s prázdnými modlami.

V sedmé kapitole Bůh překročil svůj řád. Zabránil Faraonovi konat podle své vůle, zatvrdil Faraonovo srdce a vyhrožoval ztrestáním všech Egypťanů. V osmé kapitole překročil Bůh hranici hrozeb k hrozným činům. Žáby, komáři, hmyz. V deváté kapitole mor, prach a vředy, kroupy a oheň. V této části textu deváté kapitoly překročil Faraon sám sebe, nebyl už jenom loutkou Hospodinovi vůle, ale sám "zatvrdil své srdce i služebníci jeho" (Ex, 9,34).

Následovala další rána, kobylky. To už i Egypťané reptali proti Faraonovu jednání. Překročili strach z Faraona, měli hrůzu z Hospodina. Po kobylkách přichází tma. Faraon začínal povolovat a tak mu Bůh opět zatvrdil srdce.

Mojžíšovými ústy pohrozil Bůh Egypťanům smrtí všech prvorozenců, lidských i zvířecích, mimo Hebrejců. Hebrejci dostali příkaz, aby překročili svůj strach z hněvu Egypťanů a z hněvu model. Měli vzít jedno z hlavních egyptských božstev, berana, a veřejně jej obětovat.Celé hebrejské shromáždění mělo berany zaříznout, upéci a sníst. Jde o výsměch egyptským modlám a o vzpouru par excellence. Krví egyptské modly měli pomazat veřeje svých příbytků viditelně, aby je Bůh překročil, až bude v noci pobíjet vše prvorozené v Egyptě (Ex.12,3-4).

Hebrejci již nebyli více otroky. Tuto hranici překročili tím, že po Egypťanech chtěli řádný plat za práci, kterou po léta v Egyptě vykonávali. "A synové izraelští učinili dle slov Mojžíšových a žádali od Egypťanů stříbrné a zlaté nádoby a šaty" (Ex.12,35). Ze zotročených skupin Hebrejců se stal hrdý národ, synové Izraele. To byl tak významný krok, že si jich Egypťané začali vážit a řádně zaplatili. Po platbě Izraelité odešli(Ex.12,36).

Svobodný národ překročil hranice Egypta (Micrajim, hebrejský název pro Egypt, znamená mělkost) a vydal se svobodně do budoucnosti. Překročil mělkost k hloubce řádu. Získal Tóru, nejvyšší řád, jakého se kdy nějakému národu dostalo...