Židovské vzdělávání

Předpotopní diskriminace...

(Nudnik 3)

Podařilo-li se nám smířit se s pasáží emes we-jaciv (je pravda že...), která je podle nudnika nedílnou součástí modlitby Šma Jisroel, zdaleka ještě nemáme vyhráno. Budiž, dejme tomu, že v siduru skutečně není nalinkována žádná zvrácená radost z krveprolití (respektive vodou zalití), které se přihodilo egyptským. Muži by se tedy po stezkách hebrejských modliteb s jakž takž klidným svědomím vydat mohli (než zase narazí na nějaký další nelogický střep), ale žena? Moderní žena? NIKDY!!! A to nemusí být zrovinka náčelníkem světového feminismu. Taková diskriminace!!! Navíc, jak už to tak chodí - abychom se s ní porvali daleko dřív, než chlapi s tím nešťastným jásotem nad utopeným Egyptem. . .

Hned po prvních ranních krůčcích (jež měly být údajně vstupem na stezky světla Zákona a Přímluv alias soudu a služby), hned po pasáži Elokaj, nešama - Pane Světů, duše, kterou jsi mi dal je (přeci) čistá ... a po drobné připomínce, že Všemohoucího dokážou jeho stvoření chválit, i když se my lidé na to nakrásně vykašleme (požehnání še natan la-sechvi bina - Vždyť i ten kohout ví, jaké má poslání), že tedy nejde ani tak o poctu Jemu (budiž požehnán), ale především o poctu nám, hned poté následuje patnáct berachot, patnáct požehnání ranního "formování člověka". Je zajímavé, že patnáct bylo podle tradice také stupňů vedoucích k Chrámu (že by tedy i lidské tělo, do něhož se ta nešama po patnácti stupíncích pomalu navracuje, bylo svým způsobem Chrámem?). A právě během nich se hroutí vesmíry každé rozumně uvažující ženy.

Díky, Stvořiteli, že si nejsme cizí (še-lo asani nochri) - budiž! Díky Tobě, Pane, že nám ukazuješ, jak cenná je svoboda (še-lo asani oved) - jasně!! Ale co to še-lo asani išša (!!!), že jsi mne nestvořil ženou? To je fakt předpotopní, hnusná, nedůstojná středověká diskriminace!!! Co si to o sobě ti chlapi spolu s pánembohem vůbec myslej? Že se my, ženské, budeme "milostivě" modlit: "Díky Tobě, Stvořiteli, že jsi mne uplácal podle libé vůle své ...? Ani omylem!" A sidur letí do kouta.

V lepším případě se v ženách probudí všechny Artemidy, Amazonky a Šárky, které v nich po středověkých minesengrech a po "zapškle" měšťáckém 19. století vůbec zbyly, bouchnou pěstí do stolu a prohlásí: "Tak to ne. Žádnej B-h jenom Abrahamův, Izákův a Jaakovův, pěkně taky B-h Sáry, Rivky, Ráchel a Ley! Jinak s váma nehrajem..." (Ačkoli, kdoví, jestli by vůbec na nějakou společnou hru s "mužstvem" přistoupily, kdyby si ke všemu ještě zalistovaly v Kicuru, takovém tom židovském katechismu, kde mj. stojí to, že se chlap nesmí modlit, čouhá-li ženě jediný pramínek vlasů, že se nesmí modlit, ani pokud jen slyší ženský zpěv, a že by měl dát zatraceně pozor, aby cestou z Domu Přímluv neprošel mezi dvěma fenami, dvěma sviněmi anebo dvěma ženami...)

Jenomže všechno souvisí se vším. To si nevymysleli egyptští kněží, z jejichž středu se údajně rekrutoval mýtický Hermes Trismegistos... To je zakotveno v lašon ha-kodeš, ve svatém jazyce, kde každičký znak, je tvořen jinou "permutací" B-žího stvořitelského Jud. A připustíme-li, že Zákon je psán vlastně samými Jud a že Zákon, čili torat chajjim, je vlastně jenom popis toho, jak to v životě (chajjim) skutečně chodí, je najednou po problému.

Tradice věří, že by se Zákon neměl překládat. Respektive, že je do ostatních jazyků strašně těžko přeložitelný. Zbývajícím jazykům totiž chybí symbolika jednotlivých znaků. A tak první, oč se může žena (i muž) zranit při patnácti ranních berachot je právě ono slůvko baruch - obvykle překládané = "budiž požehnán". A ono to tak také skutečně JE. Jenomže Svatý (B*H = baruch hu - budiž požehnán!) je ten poslední, kdo by fandil fundamentalismu a blbosti. Ale když jsme si holt vybrali ten Strom poznání, no tak nám nezbývá než poznávat...

 Hebrejské baruch je tvořeno znaky Bet, Reš a Kaf. Ty mají své symboly a svůj "příběh". Bet je dům, vnitřní smysl; Reš se podobá temeni s kipou, a symbolizuje moudrost, logiku a vyšší poznání, Kaf je miska anebo dlaň. Příběh slova baruch si už snadno zformujete sami. Vyslovím-li baruch, žádám vlastně: "Pane světů, dej, abych prozíravou logikou /REŠ/ pochopil vnitřní smysl /BET/ té a té skutečnosti a dokázal podle toho konat /KAF/." Každá beracha, která není doprovozena činem, je BB - beracha na baterky. Nevidím důvod, proč by chlapi ráno nemohli vyslovit: "Pane světů, stvořil jsi mne jako chlapa, dej mi, prosím, pochopit vnitřní smysl tohohle Tvého úradku a hlavně mi dej sílu, abych tedy jako chlap taky jednal" a proč by žena nemohla vyslovit: "Pane světů, stvořil jsi mne podle své vůle jako ženskou, dej mi prosím pochopit vnitřní smysl... atd. A platí-li navíc ono pravidlo, že Zákon není nic jiného než praktický a ruku v ruce s tím údajně Neexistujícím praktikovaný život, stačí si jen vzpomenout na začátky vlastního rodičovství... Je běžné ráno. Stvoření vstává a stvořeníčko pláče. Co dřív? Pozdravit Stvořitele nebo přebalit a nakojit stvořeníčko? Mám pocit, že to v tu chvíli vyhraje na celé čáře (a s požehnáním Stvořitele /B*H/) to stvořeníčko. Mimochodem, chlapa jsem neviděl kojit, dokonce ani v tak zdařilém snímku, jako byl blahé paměti polský film Sexmise... - proto si občas říkám, že každý, kdo má s touto berachou potíže, jakoby chtěl veřejně tvrdit, že kluci nemaj zvoneček a holčičky hambulku! A už jsme si přeci řekli, že Svatý /B*H/ je ten poslední, kdo by fandil fundamentalismu a blbosti!

A jak je to s praotci, pramatkami a Amazonkami? Čího B-ha /B*H/ vlastně oslovujeme? O tom zase příště...

Achab