Kdokoli by chtěl zažít velmi barevnou purimovou slavnost, měl přijít na purimovou oslavu Bejt Elendu. Mohli jste potkat chodící počítač, kočičku, indiánskou dívku a jiné neidentifikovatelné tvorečky, což byli rozkošní žáci naší školy. Opravdový duch purimu, který je tradičně o tanci, maskách, kostýmech, Hamanových uších, pití alkoholu a hlavně o radosti a štěstí židovských obyvatel starověkého Šušánu ze záchrany před krutými Hamanovými plány, opravdu prostoupilo toto odpoledne celým sklepením. Balónky se proměňovaly ve psy, žirafy a králíky. Hudba u některých chlapců probudila jejich divoké break-dance schopnosti. Představení mimů pobavilo stejně tak děti, jako jejich rodiče. Příběh megily vyprávěly střípky dětské paměti v mimořádném souladu. Roli Hamana, Vaští, Ester a Mordechaje ztvárnili ti samí "herci" legračními karikaturami. Je pěkné vidět, že hrozná síla Hamanova nezvítězila.
Pro mě, jako pro někoho, kdo přijel z Izraele, se může zdát těžké vytvořit purimovou atmosféru uprostřed Prahy. V Izraeli je obvykle cítit tento sváteční den na každém kroku ještě dlouho před tím, než nastane.
zůstal bez masky ještě těsně před purimovou oslavou, ale naštěstí jsem objevil obrovský sklad divadelních kostýmů, kde se dají kostýmy vypůjčit. Okamžitě jsem tam zašel, abych záhy zjistil, že tam již byly stovky lidí přede mnou, a tudíž tam již žádné kostýmy nezbyly. Nějak se mi podařilo najít legrační zelený obleček a červenou paruku, takže jsem byl nakonec velmi spokojen...
Alon Yaffe
foto Sylvie Wittmannová