Židovský rok

 Po druhém dni svátku Pesach se začíná počítat Omer. Po sedm týdnů mezi Pesachem a svátkem Šavuot se počítá den po dni a při každovečerní bohoslužbě se říká požehnání. Lag be-Omer spadá na 33. den po druhém dni Pesachu. Slovo Lag je složeno z hebrejských písmen lámed a gimel, jejichž číselná hodnota je 33. Talmud nás učí, že mor, který zabil mnoho studentů rabiho Akivy, skončil právě na Lag be-Omer. Dle kabalistů na Lag be-Omer zemřel rabi Šimon bar Jochaj, který je legendárním autorem Zoharu, základního spisu kabaly. Při své smrti rabi údajně vyjevil svým studentům mnoho tajemství. Kabalisté proto Lag be-Omer nazývají „hilula de rabi Šimon bar Jochaj“. Hilula v aramějštině znamená svatba. 

Jde o harmonické spojení (svatbu) nebes a země. Rabi Šimon si nepřál oplakávání své smrti, chtěl, aby den jeho smrti byl oslavován. A tak se den úmrtí rabiho Šimona oslavuje svatebním veselím na hoře Meron. Rabi Šimon bar Jochaj žil 13 let v jeskyni v Galileji, kde se se svým synem schovával před Římany. Tam jej jeho studenti navštěvovali převlečeni za lovce každý Lag be- Omer. Tam spolu diskutovali božské i pozemské. Tam studovali kabalu a boj proti Římu. Sedm týdnů po Pesachu přichází svátek Šavuot. Na Šavuot se do jeruzalémského chrámu vnesly dva pecny kvašeného chleba. Nepálily se na oltáři, pouze se s nimi před oltářem mávalo. Šlo o dva řádně vykvašené, propečené, bohaté, voňavé pecny chutného chleba - symbol bohatství. Jde o hmotné bohatství – dobrá sklizeň a duchovní bohatství – sklizeň Tóry. Vždyť právě o svátku Šavuot byla našim předkům zjevena Tóra.
Pesach je symbolem vysvobození, Šavuot symbolem řádu. Svoboda není anarchií, ale dospíváním k řádu. 

Tóra je řád. Lag be-Omer je cesta od osvobození k povinnostem. Na této cestě se setkáváme se třemi vzpomínkovými dny moderní doby. 

Vzpomínka na období největšího úpadku, krachu takzvaného civilizovaného světa se nazývá Jom ha-šoa, který nás krutě zasáhne 27. nisanu (letos 9. dubna). Šoa – vyvražďování židovského národa nacisty za
přihlížení celé Evropy. Přihlížení? Mnohdy aktivní účasti „civilizovaných“ Evropanů a přihlížení Ameriky. Přihlížení?...
Jom ha-zikaron – vzpomínkový den za padlé v boji za svobodu a samostatnost Izraele přichází 4. ijaru (16. dubna) jako připomínka, že ani po světové vině šoa se svět neprobudil. Zdecimované zbytky Židů si musely existenci svého státu vybojovat zbraněmi a za cenu ztracených životů.
Inu, 5. ijaru (17. dubna) můžeme konečně v duchu mávat pořádnými pecny chleba. Slaví se Den nezávislosti. Izrael nemusí utíkat s kouskem chudého macesu. Sklízí ve své vlastní zemi. Po celou dobu jeho existence (přes 5 000 let) se vždy někdo snaží Izrael dohnat k macesu, hladu a zkáze. Jak ale všichni vidí, Izrael sklízí.

Jom ha-šoa, 5762 
Sylvie Wittmannová