Stavitel mostů

Ing. Jakub Grünberger – Jaakov ben Abraham Jehuda Leib se narodil 16. avu 5682 (10. srpna 1922) jako jedno ze třinácti dětí chudého krejčího v přísně zbožném židovském prostředí Hiršavy na Podkarpatské Rusi. Jako každý židovský chlapec navštěvoval kromě české základní školy i cheder a po bar micve byl poslán do ješivy, nejprve do Košic, pak do Dunajské Stredy, kde se měl dále nábožensky vzdělávat a stát se dle představy svých rodičů rabínem. Jeho židovské vzdělávání však tehdy bylo předčasně ukončeno připojením celé oblasti k Maďarsku a následnými protižidovskými opatřeními. 
Tehdy mu nezbylo než odejít do Budapešti, kde byly podmínky ke skrývání alespoň zpočátku příznivější. Nakonec byl ale odhalen a internován v táboře nucených prací maďarské armády. Z následného ruského zajetí se mladý Jakub Grünberger jako československý občan dostal do Svobodovy armády, s níž přišel do Prahy. Jeho snem bylo vystudovat stavitelství a udělat aliju do Izraele. Dříve, než stihl studia dokončit, však přišel komunistický puč a čerstvě promovaný inženýr Grünberger již odjet nemohl. Oženil se tedy v Čechách a z tohoto manželství měl jediného potomka – dceru Leu.Přestože se nikdy nestal členem komunistické strany, vypracoval se svou houževnatostí a pracovitostí postupně až na post ředitele jednoho z největších stavebních podniků Československa té doby.
Ani po odchodu do důchodu nezůstal stát stranou se založenýma rukama. Jakožto aktivní člen minjanu byl nejprve zvolen gabajem Staronové synagogy, a krátce poté v sobě objevil neobyčejné pedagogické schopnosti, dané jednak jeho židovskou výchovou v dětství a jednak jeho zkušenostmi manažera stavebního podniku. Aby je zhodnotil ve prospěch židovské komunity, začal s výukou náboženství pro mládež. Tím se velmi rychle stal v životě židovské Prahy klíčovou,nepřehlédnutelnou

a nepostradatelnou osobností. Pro mnoho mladých Židů se jeho kurzy, vedené přehledným a velmi systematickým způsobem, staly stavebním kamenem jejich židovského cítění. Jeho činnost se neomezila jen na Prahu, několik let vykonával též funkci duchovního Židovské obce v Plzni, kam každý týden dojížděl. Kromě vedení bohoslužeb i zde pravidelně přednášel. Nementoroval, spíše se očima člověka veskrze moderního snažil o předání části dávno zmizelého světa, světa svého mládí. 

Není možné zapomenout na způsob, jakým vysvětloval stavbu miškanu, biblického svatostánku. Kdo toto slyšel, musel pochopit, že má před sebou nejen skvělého učitele, ale i stavitele. Člověka, který kromě mostů betonových dokázal stavět i mosty v čase a prostoru, který byl tím nejlepším příkladem, že je možné spojit náboženský a civilní život.
V poslední době, kdy se jeho fyzický stav již poněkud zhoršil, nás všechny ohromoval svou vitalitou. Ani několik operací mu nezabránilo vykonávat obě své funkce, do poslední chvíle měl i své jasné představy o židovské obci a jejím fungování. Ještě několik hodin před svou smrtí se připravoval na vedení sederových večeří nadcházejícího Pesachu v Penzionu a Domově seniorů Charlese Jordana. V tu dobu, jak mi řekl jeden z jeho nejmilejších žáků, měl nejlepší náladu za posledního půl roku. Nezbývá nám, než vyjádřit svoji vděčnost B-hu, že nechal pana inženýra odejít šťastného.

Tehje nišmata crura bi-cror ha-chajimBudiž jeho duše přidána do svazku živých

Foto: Karel Cudlín