Ing. Jakub Grünberger – Jaakov ben Abraham Jehuda Leib se narodil 16. avu 5682 (10. srpna 1922) jako jedno ze třinácti dětí chudého krejčího v přísně zbožném židovském prostředí Hiršavy na Podkarpatské Rusi. Jako každý židovský chlapec navštěvoval kromě české základní školy i cheder a po bar micve byl poslán do ješivy, nejprve do Košic, pak do Dunajské Stredy, kde se měl dále nábožensky vzdělávat a stát se dle představy svých rodičů rabínem. Jeho židovské vzdělávání však tehdy bylo předčasně ukončeno připojením celé oblasti k Maďarsku a následnými protižidovskými opatřeními.
Tehdy mu nezbylo než odejít do Budapešti, kde byly podmínky ke skrývání alespoň zpočátku příznivější. Nakonec byl ale odhalen a internován v táboře nucených prací maďarské armády. Z následného ruského zajetí se mladý Jakub Grünberger jako československý občan dostal do Svobodovy armády, s níž přišel do Prahy. Jeho snem bylo vystudovat stavitelství a udělat aliju do Izraele. Dříve, než stihl studia dokončit, však přišel komunistický puč a čerstvě promovaný inženýr Grünberger již odjet nemohl. Oženil se tedy v Čechách a z tohoto manželství měl jediného potomka – dceru Leu.Přestože se nikdy nestal členem komunistické strany, vypracoval se svou houževnatostí a pracovitostí postupně až na post ředitele jednoho z největších stavebních podniků Československa té doby.
Ani po odchodu do důchodu nezůstal stát stranou se založenýma rukama. Jakožto aktivní člen minjanu byl nejprve zvolen gabajem Staronové synagogy, a krátce poté v sobě objevil neobyčejné pedagogické schopnosti, dané jednak jeho židovskou výchovou v dětství a jednak jeho zkušenostmi manažera stavebního podniku. Aby je zhodnotil ve prospěch židovské komunity, začal s výukou náboženství pro mládež. Tím se velmi rychle stal v životě židovské Prahy klíčovou,nepřehlédnutelnou
a nepostradatelnou osobností. Pro mnoho mladých Židů se jeho kurzy, vedené přehledným a velmi systematickým způsobem, staly stavebním kamenem jejich židovského cítění. Jeho činnost se neomezila jen na Prahu, několik let vykonával též funkci duchovního Židovské obce v Plzni, kam každý týden dojížděl. Kromě vedení bohoslužeb i zde pravidelně přednášel. Nementoroval, spíše se očima člověka veskrze moderního snažil o předání části dávno zmizelého světa, světa svého mládí.
|
|
Není možné zapomenout na způsob, jakým vysvětloval stavbu miškanu, biblického svatostánku. Kdo toto slyšel, musel pochopit, že má před sebou nejen skvělého učitele, ale i stavitele. Člověka, který kromě mostů betonových dokázal stavět i mosty v čase a prostoru, který byl tím nejlepším příkladem, že je možné spojit náboženský a civilní život.
V poslední době, kdy se jeho fyzický stav již poněkud zhoršil, nás všechny ohromoval svou vitalitou. Ani několik operací mu nezabránilo vykonávat obě své funkce, do poslední chvíle měl i své jasné představy o židovské obci a jejím fungování. Ještě několik hodin před svou smrtí se připravoval na vedení sederových večeří nadcházejícího Pesachu v Penzionu a Domově seniorů Charlese Jordana. V tu dobu, jak mi řekl jeden z jeho nejmilejších žáků, měl nejlepší náladu za posledního půl roku. Nezbývá nám, než vyjádřit svoji vděčnost B-hu, že nechal pana inženýra odejít šťastného.
Tehje nišmata crura bi-cror ha-chajimBudiž jeho duše přidána do svazku živých
Foto: Karel Cudlín