Během posledního jednoho a půl roku, od října 2000, je hlavní město Izraele Jeruzalém opět středem zvýšené pozornosti světových sdělovacích prostředků „díky“ intifádě Palestinců, kterou nazývají Intifáda al Aksa – povstání al Aksa. Jeruzalém je považován za svaté město tří monoteistických náboženství – judaismu, křesťanství a islámu. Význam Jeruzaléma pro nás Židy není v tomto článku hlavním tématem, přesto však nelze nevzpomenout minimálně 3000 let židovské přítomnosti v Jeruzalémě od dob krále Davida, nehledě na to, že Jeruzalém je přímo v TaNaCHu zmiňován zhruba sedmsetkrát. Pro křesťany je Jeruzalém spjat s působením a smrtí Ježíše Nazaretského, jak je popsáno v NZ. Jak lze vysvětlit, že se Jeruzalém stal třetím svatým městem Al Quds islámu hned po Mekce a Medíně? V Koránu není vzpomenut ani jednou. Do roku 638 byl Jeruzalém byzantským křesťanským městem, odkud byli Židé Byzantinci vyhnáni.
Jeruzalém se v té době nazývá Aelia (toto jméno mu dal římskýcísař Hadrián poté, kdy krvavě potlačil Bar Kochbovo povstání roku 135 o.l., aby vymazal z paměti všech hebrejské Jerušalájim). S názvem Aelia se setkáváme na mincích, které razil v Jeruzalémě chalífa Muavija I. (661-680).Roku 638 porazil druhý chalífa Omar bin al-Chattáb (634-644) Byzantince a obsadil celou Palestinu a Jeruzalém. Po Omarově vítězství mohli palestinští Židé svobodněji vydechnout a jejich postavení se radikálně zlepšilo. Nehrozilo jim již násilné křtění, pogromy a mohli se také vrátit zpět do Jeruzaléma; přesto však jejich práva byla omezena jako práva jiných „nevěřících“. Chalífa Omar pak v doprovodu jednoho Žida z Arábie vystoupil na Chrámovou horu a tam se modlil u kamene – even štija, který je dle midraše Tanchuma základem Bohem stvořeného světa. Také naše tradice hovoří o tom, že na tomto kameni vybudoval Abrahám obětní oltář, na němž chtěl obětovat svého syna Jicchaka. V těchto místech stával kdysi I. a II. Chrám. Nutno připomenout, že muslimové, podobně jako my, mají ve velké úctě Abraháma – Ibrahíma, který je nositelem myšlenky monoteizmu—víry v jednoho Boha. Omar také nechal postavit na Chrámové hoře, na základech Peršany zničeného byzantského kostela dřevěnou, pravděpodobně provizorní mešitu.
Kdo začal věnovat zvláště velikou pozornost Jeruzalému a chtěl z něj vytvořit nové poutní město islámu, hned po Mekce a Medíně, byl pátý chalífa umajjovské dynastie, jejíž sídelním městem byl Damašek, Abdulmalik (685-705). K tomuto kroku ho vedly čistě politické důvody. Již v době jeho předchůdce, druhého umajjovského chalífy Jazída
I.(680-3), vyvstala Umajjovcům v Mekce a Medíně nebezpečná opozice podporovaná muslimskými ortodoxními kruhy. Světskou a duchovní hlavou opozice byl Abdulláh bin az-Zubajr, který se nechal zvolit proti-chalífou. Tímto vývojem událostí byl prakticky velmi ztížen, ba přímo znemožněn přístup poutníků ze Sýrie a Egypta na svatá místa v Hidžázu. Z jiných míst islámského světa byli poutníci naopak vítáni a jejich přítomnost se blahodárně projevovala na financích obou svatých měst a tím se upevňovaly vliv a síla mekkánské opozice. S tímto stavem věcí se nechtěl samozřejmě Abdulmalik smířit a začal jednat. Problém však tkví v tom, že jakékoliv poutní místo musí být spojeno s určitou nábožensko-historickou událostí vážící se k osobě Mohameda.
|
|
Jak bylo výše uvedeno, Korán o Jeruzalému mlčí. Chalífa proto zadal muslimským teologům úkol, vytvořit hadíth (v našem pojetí midráš) pojednávající o skutcích proroka Mohameda, v němž by figuroval Jeruzalém. Jak u nás, tak i u muslimů je základní pravidlo, že ústní tradice, tedy midráš či hadíth nesmějí odporovat Tóře(TaNaCHu) nebo Koránu. Učenci vzali za základ nového hadíthu první verš 17. súry: „Sláva tomu, jenž za noci přenesl služebníka Svého
z Posvátné mešity do mešity nejvzdálenější, jejíž okolí jsme požehnali, abychom mu ukázali některá Svá znamení“. Posvátná mešita masdžid al Haram je v Mekce a nejvzdálenější mešita je masdžid al Aqsa v Jeruzalémě. Mohamed podnikl během noci zázračnou cestu z Mekky k mešitě al Aqsa na okřídleném koni Burakovi. Tam koně přivázal ke Zdi nářků a poté z Chrámové hory vystoupil po žebříku na nebesa (al mirádž), kde se setkal
s Mojžíšem, dřívějšími proroky a nakonec i se Všemohoucím. Díky tomuto novému hadíthu se stal Jeruzalém pro muslimy Svatým Městem – Al Quds. Abdulmalik tímto svým krokem oslabil hidžázskou opozici a její centrum Mekku. -
Rabín Daniel Mayer