Karel žil jenom fabrikou, ráno tam byl před ostatními, v poledne přišel na oběd, ten už musil být hotov na stole, při obědě četl noviny, po obědě si zdříml nebo po kávě, která se pila v hale, řešil problém, jímž se právě zabýval tím, že chodil po hale nahoru a dolů s rukama na zádech třeba hodinu, aniž promluvil slovo a znovu do továrny. Vracel se pozdě, ale od jara do podzimu při trochu slušném počasí se hrál tenis. I tomu se Elsina naučila. Jako byl Karel ve všem důsledný a ctižádostivý, tak tomu bylo i v tenise a na lyžích, a to v době, kdy to rozhodně jeho srdci nesvědčilo. Byl veliký kuřák, jeho prsty byly žluté od nikotinu.
Elsina se učila jazykům, jezdila do Prahy na koncerty, a tak jak dovedla být veselá s „třebováky“, uměla i pobavit obchodní návštěvy. To se jedlo ve velké jídelně, ale Elsina s tím žádné velké fraky nenadělala, dovedla jim vsugerovat, že mají nejraději Frimlovy párky. Karel ji měl moc rád a malou Dolly zbožňoval, dovedl také dát najevo své tchýni a jejímu muži dr. Kirchnerovi, který najednou Elsinu znal, jak málo jsou mu příjemné jejich návštěvy. Prostě nemluvil. Měl rád Aidu, Micu i mě. Dával Elsině volnost, byl velkorysý, ovšem nedal si čas, aby se nad ní zamyslel. O Dolly se starala sestra, to patřilo k bontónu a Elsina potřebovala, aby se někdo zabýval jí. Uznával její bystrý úsudek a později po jeho nemoci mu pomáhala v kanceláři, a tak hledala ne pouze zábavu, obdiv, ale cit. A tím si dodatečně vysvětluji, že v různých těch vztazích, které jsem poznala, dávala přednost intelektu a citu před vnějším vzhledem. Možná, že si někdo říkal „ta se má“. Jela si do Prahy, do Vídně, do Benátek, v zimě do hor, s Karlem do ciziny – byli už tehdy v Palestině, ale dávalo jí to životní náplň, po níž toužila? -