O Třebíči - o dobrých lidech a o tom, že vůbec nezáleží, jakého 
jste vyznání

Můj dnešní příspěvek by se hodil stejně do kategorie Poděkování jako do rubriky Tip na výlet. Začít musím pozváním na výlet, kterého se mi dostalo od přátel z děčínské Židovské obce. V Třebíči jsem nikdy nebyla a víc, než že je to okresní město na Vysočině, jsem nevěděla. Nemyslela jsem si, že by ve mně několik hodin v cizím městě mohlo zanechat tak silný dojem. Nebylo to jenom město, byli to zejména lidé. Do Třebíče výpravu pozval a na nákladech se významnou měrou podílel mladý podnikatel a jak jsme měli možnost poznat - lokální patriot, pan Milan Šťastný. Ujal se nás hned po příjezdu a věnoval se nám po celé dva dny. Po krátkém čase na ubytování nás odvedl do muzea. Všechny expozice bychom si prohlédnout nestihli, proto pro nás průvodce - tatínek pana Šťastného - vybral to nejzajímavější: expozici vltavínů, třebíčských betlémů a stálou expozici dýmek a kuřáckých potřeb. 

Po románské bazilice, která podle literatury náleží k nejvýznamnějším památkám svého druhu ve střední Evropě, jsme si šli prohlédnout někdejší židovské ghetto. Je to skoro neuvěřitelné, že z původního historického areálu bylo zbořeno pouze 5 domů. Dodnes jsou v bývalé židovské čtvrti 2 synagogy a 123 domů. Velkou zásluhu na zachování celé čtvrti prý má třebíčský primář Veselý, kterému se před více než dvaceti lety podařilo přesvědčit tehdejší komunistické papaláše, aby ghetto zachovali. Asanační plán města počítal s jeho demolicí a s panelovou výstavbou. Teprve od devadesátých let se postupně domy opravují. Již dnes patří památka mezi největší svého druhu v Evropě- Ve čtvrti, jejíž uličky mají krásná jména: Opuštěná, Stinná, Zadní, Horní, Na Kopečku nebo Tiché náměstí, jsou dvě synagogy. Stará, jinak zvaná Přední synagoga, slouží Československé církvi husitské. V Nové, neboli Zadní synagoze, jsou dnes umístěné expozice o dějinách třebíčské židovské čtvrti a jejich obyvatelích. V letech 1939 - 45 jich přišlo o život 270.

V synagoze právě probíhá výstava Anna Franková - odkaz pro společnost. Výklad k výstavě nám podala Holanďanka, paní Drs. Hildegona M. Rijksenová, křesťanka z Centra ekumenického setkávání a dialogu v Olomouci. O poválečných osudech Židů nám vyprávěla paní Zuzana Urbanová, jedna z deseti lidí, kteří přežili holocaust. Potom nás pozvala do svého malého obchůdku s vínem. 

 Pokud Třebíč navštívíte, její krámeček nesmíte minout. Velmi dobré víno za neskutečně nízkou cenu způsobilo, že jsme na večeři odcházeli ve velmi dobré náladě. Všude, kam jsme přišli byli lidé neskutečně vstřícní, milí - v Penzionu Vis-a-vis, ve Vinárně Ráchel, kde pro nás v neděli uvařili oběd bez ohledu na zavírací dobu. Všude.V neděli ráno jsme si stihli prohlédnout střed města, veliké náměstí, kostely. Město bylo obdivuhodně čisté. Zaujaly nás obchody a obchůdky, které jsou téměř v každém domě. Zaznamenali jsme bezpočet módních salónků a krámečků, všude vkusně naaranžované zboží. Záviděli jsme všemožné provozovny služeb. Jen v okolí náměstí bylo hodinářství, brašnářství, nožířství, opravny bot, sedlářství. Bezděky jsem si vzpomněla na výlohu Rodinky, která hyzdí naše hezké náměstí a na množství sekáčů a asijských krámků u nás v Děčíně, na konec chemické čistírny, konec opravny bot. Vím, že je to o schopnostech platit vysoké nájemné soukromníkům. Jak to asi dělají v Třebíči? S panem Šťastným, slečnou Trutnovskou a paní Urbanovou jsme podnikli další prohlídku města, která skončila u starého židovského hřbitova. Za masivní ohradou se nalézá asi 11 000 hrobů a téměř 3 000 kamenných náhrobků. Zdevastovaný hřbitov upravoval, ohradní zeď a náhrobky po dobu dvaceti let stavěl a opravoval třebíčský občan, pan Pavlík. Při práci mu pomáhali studenti. Přes vysoké stáří (kolem 90 let) kromě toho provázel výpravy po hřbitově. Několik dní před naším příjezdem zemřel, takže jsme mohli jen obdivovat výsledky jeho neúnavného dvacetiletého snažení.

Cestou domů v autobuse jsem při čtení Horáckých novin našla i zmínku o našem hostiteli Milanu Šťastném. Kromě jiného je spoluzakladatelem Okrašlovacího spolku Sypejte ptáčkům. Je to občanské sdružení, které chce „sypat“ v oblasti kulturní. Na kontě už mají hezkou řádku koncertů. V květnu prý přijedou „sypat" i do Děčína. O tom se jistě včas dozvíme víc.

Závěrem nezbývá než doporučit návštěvu Třebíče a na dálku poděkovat všem, kteří nám umožnili setkat se s kulturou města a milými lidmi. Naše zvláštní poděkování patří panu Milanu Šťastnému. A já děkuji Židovské obci, že jsem směla být při tom.

Ingrid Jozová
psáno pro Horácké noviny
foto: M. Spevák