Melamed Natan 

Rád bych se vrátil k prvním ranním berachot, jimž se souhrnně říká birkat ha-tora (požehnání Zákona). Ne, abychom se přesvědčili, zda je z „nudnického“ hlediska předkládat máme, ale proč bychom je v každém případě Nebesům (třeba i ve vlastní, modifikované a „soukromé“ podobě) předložit měli… Už víme,
 že Torat chajim (živoucí Tóra) zdaleka není nějaká „šněrovačka“ svírající Jisroele do šesti set třinácti pokynů jenom proto, aby vystavila nudnika sedícího nad vídeňským řízkem zvící tří čtvrtin talíře a vonícím přes tři čtvrtiny Světů zkoušce, zda to neuvěřitelné kouzlo Zákona výměnou za „šnycl“ a za svíčkovou opravdu stojí, nebo zda by neměl falešně a pokrytecky prohlásit vepřové za drůbež a pustit se do toho řízku s tichou nadějí, že se o kouzlo Zákona nepřipravuje… To je samozřejmě ptákovina, i když, žel, takový je život …Torat chajim to jsou mj. také Zákony života. Například, že nezavážeš hubu volkovi, který pro tebe mlátí tvé zrno, že se nezmocníš hnízda ležícího na cestě, pokud je naděje, že se ptačí máma k mláďatům vrátí a dokáže je vyvést do světa (k životu), že ani při obléhání nesmíš vytínat ovocné stromoví, že bys měl mít jednu pevnou a nefalešnou váhu jak pro Jisroele, tak i pro jinověrce, že kdo nedokáže milovat stvoření (tedy i tu nekošernou svini), řítí se na jiné - zlaté „svini“ - přímo do „pekla“, že nesmíš v ten samý den zabít kůzle spolu s jeho matkou, a nejen kůzle, ale ani všechny hříbky v trsu, olámat dohola keřík rozkvetlého bezu apod. A najednou je všecko docela jinačí. Za takovouhle Torat chajim se teda ráno poděkovat určitě vyplatí. 
Jenomže nejde jen o to poděkování (ačkoli naši Staří učí, že za co se nepoděkuje, to se nezachová, ztratí, pomine).… Jidiškajt je přeci cesta. A v Šema - denním vyznání víry - tuto „cestu“ velice zřetelně definujeme: A budeš je (slova Zákona) opakovat svým synům a mluviti o nich …/Dt 5:7/; budeš jim vyučovat své syny a rozmlouvat o nich vstávaje lehaje… /Dt 11:22/. – Neboli: Humanita a smysl pro odpovědné užívání tohoto světa se musí předávat dál… Škoda, že nám je častokrát naši rodiče přesně podle halachy vštěpovat dost dobře nemohli. Anebo (po zkušenostech s oběma Zly, hnědým a červeným) ani dost dobře nechtěli. Ostatně, co na tom, podařilo-li se jim naučit nás smyslu Zákona třeba i jinými slovy. Vždyť (podle kabaly) hlavním smyslem micvot a Stvoření je pomáhat šířit odlesky b-žské Lásky (ale i Soudu) tady dole ve světě Asija.Podívejme se nyní na cestu birkat ha-tora detailněji. Najdeme ji bezprostředně v úvodu ranní liturgie, hned za birkat netilat jadajim (mytí rukou, jimiž přeci budeme předkládat „chléb H-spodinu“!!!) a po ní následujícím ašer jacar (važme si toho, dokud fungujeme, neboť: mrtví nevzpomínají na Tebe a v hrobě, kdo tě bude oslavovati? /Ž 6:6/!!!). Birkat ha-tora jakoby se dělila na tři pasáže, na trojí baruch Tedy trojí baruch - 1/ baruch še-kidšanu ve-civanu la-isok; 2/ baruch še-melamed a nakonec 3/ baruch še-natan. Pane, dej nám pochopit vnitřní smysl, jak nás odpovědnost za tento svět posvěcuje, jak nás činí Tvými partnery v díle Stvoření i Spasení, dej nám pochopit, proč raději než o „šnyclu“ hloubat (la-isok) o skutečnostech „skutečného“ Života (jak se také výraz „divre Tora“ dá přeložit). Pane, dej nám pochopit vnitřní smysl toho, kdo nás naučí těmto Zákonům (ašer melamed) a nakonec – Pane, dej nám pochopit vnitřní smysl toho, že jsi to právě Ty, kdo je Nositelem a Dárcem (še-natan) Života…Na první otázku birkat ha-tora nám odpovídá Talmud svou zdánlivě fundamentalistickou poučkou: Každý, kdo hloubá o slovech Zákona, vyvaruje se utrpení a strázním… Ono to tvrzení zase tak „fundamentalistické“ není, kdybychom si totiž dokázali pokaždé, kdy se setkáme z výrazem Zákon dosadit ono plnohodnotné šťavnaté slůvko Chajim (život), možná jsme se dneska nemuseli bát ani o osud deštných pralesů v Brazílii, skleníkového efektu ani terorismu. Jakoby tím Staří chtěli jen naznačit: „Uč se být na téhle planetě hospodářem, a ony tě roupy přejdou…“ Přitom nezapomínejme (a nepropadejme nemoudrému pocitu, že cílem a snem každého nudnika je jen a jen listovat ve foliantech posázených svatými znaky), že Pirke avot moc hezky vysvětlují, co je to nudnicky „hloubat v Zákoně“. Je dobré spojovat talmud tora s derech ha-arec (běžným zaměstnáním, podnikáním, činností), neboť zabýváme-li se obojím, dává nám to zapomenout na hřích, a vše, co se naučíme, není-li spojeno s činem, končívá neblaze a vleče za sebou hřích.Na druhou otázku – proč nás učíš (melamed) Zákonům života, už musíme na mělčiny kabaly. Příliš drze se tam chodit nemá, vypráví se, že čtyři rabonim to zkusili a jen jeden se vrátil bez úhony. Ze zbývajících tří jeden ztratil život, druhý rozum a třetí víru. Nicméně zkusme si v tom „moři“ Moudra smočit palec. Ne proto, že je to dneska ve filosemtiských kruzích módíčka, ale protože je to neuvěřitelně nádherný obraz. 

 Vypráví se totiž, že podobně, jako je naše tělo (za které děkujeme ranním ašer jacar) „oděvem“ naší duše, dává uskutečňování 248 pozitivních micvot postupně vznikat tzv. „tělu Merkavy“ – onoho „mystického“ vozu, o kterém se pro tolik náboženských skupin tak tajemně a nesrozumitelně zmiňuje na začátku svého proroctví Ezechiel. Tradice pak vysvětluje, že jako nás poslouchají naše údy, aniž bychom jim museli domlouvat, protože stačí, aby se naší mysli (a duši) zachtělo, a už to „maká samo, podobným způsobem se dává Merkava do pohybu, uskutečňujeme-li kterýkoli z 248 Pokynů – stačí, aby se nám zachtělo. A na voze Merkavy pak proudí dolů do nižších (našich) světů prapůvodní harmonické světlo Nebes, protože přirozeností Všemohoucího je harmonizovat všechny světy. 248 micvot pak skutečně odpovídá 248 údům a orgánům těla. Ne však těla človíčka, nýbrž „těla Merkavy“. Jistě, krevní oběh, střeva a pud rozmnožování nebo sebezáchovy se dají pohodlně a „ne-nudnicky“ vysvětlit po „materialisticku“. To přece zařizuje maminka Příroda!!! Co ale s rukou, která rozdává cedakot (charitu)? Co s rukou, která volkovi nezaváže tu jeho hubu a která nezvedne ohrožená mláďata atd… Vždyť to je vlastně ruka jednající proti zákonům vlčí matičky Přírody. Bodejť!! Ale je to ruka ozdobená vnitřní krásou Pokynů, ruka konající nejvnitřnější „vůli“ Všemohoucího, je to součást vozu, na němž se Jeho světlo šíří vesmíry. Je zapotřebí se to trochu učit, ale když se chce, tak jde taky samo… Proto to melamed, to je „vnitřní smysl toho, proč nás Pán světů učí zákonům života.A proč 
nám dal Tóru? Proč nám dal (natan) zákony života? Tak to už vrtalo hlavou i Davidovi, který se v osmém žalmu přiznává: Když spatřuji dílo prstů tvých, říkám: Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, syn člověka, že ho navštěvuješ…? A žalmista pokračuje docela kacířsky: Korunoval jsi ho (svou) ctí a slávou, že mu kolikrát chybí jen ždibíček, aby se stal andělem..
Pak následuje výčet, za co za všechno jsme ve světě zodpovědní, který končí „šalamounsky“ — prý abychom dali najevo, jak důstojné je jméno Toho, jenž jede na Merkavě. (a tradice si tiše pod vousy doplnila – za předpokladu, že se tou Merkavou staneme.)Není to 
jednoduché rozhodnutí. 

To nikdo nepopírá, tradice dokonce vysvětluje jeden verš Zákona rozmarným podobenstvím. Je psáno: a lid stál dole pod horou (Sinaj) a ta všecka se kouřila a třásla se velmi hrubě /Ex 19:18/. To proto, že, když Všemohoucí obcházel svět a nabízel Zákon národům, všechny ho odmítly, jen semitští otroci v Egyptě si na B-ží nabídku uprostřed roboty povzdechli – všechno může být jen lepší než tohle. A začaly se dít zázraky. Jenomže, než se Národ dokodrcal až pod Sinaj, rozleželo se mu to v hlavě, a 248 Pokynů mu spolu s 315 limity začalo připadat jako nepohodlné břemeno.To samozřejmě Všemohoucího trochu namíchlo, inu vytrhl Sinaj z jeho kořenů a pohrozil: Buďto Zákony života přijmete nebo na vás tuhletu hroudu kamene postavím… Ale jiní tvrdí: Ne, ne, ne – tak to nebylo!!! Uvědomit si, co je to za odpovědnost a zároveň jaká je to čest, stát se Merkavou pro B-ží vůli, to je hodně privátní prožitek. Proto Všemohoucí vytrhl horu Sinaj z jejích kořenů a povídá: Já vím, miláčkové moji, já vás teď touhle hroudou kamene na chviličku pozastíním, abyste měli soukromí, a pak se dohodneme. A když ji pak opět posadil na její místo, odpověděl Národ ono proslulé nase ve-nišma tj. zkusíme a uvidíme.Jidiškajt je cesta. Hloubám-li o Zákoně (asak), učím se dávat,učím-li Zákonu
(melamed),učím dávat, a dávám-li této planetě uskutečňováním Pokynů ty patřičné Zákony života (natan), stávám se vozem Nekonečného Světla a plnohodnotným partnerem původního Dárce. A všechno to se vejde do skromného ranního baličku opatření, jemuž se říká birkat ha tora. Anebo do „obrazu“ ještě kratšího – „Učitel Natan“ (melamed Natan).Odpovědnost, pověření i onu poctu přebíráme z rukou Krále ve svém nejvnitřnějším soukromí, proto je birkat ha-tora tak milá „nudnikově“ duši a proto je dobré si ji prožít hned po ránu, dokud jsme s Králem sami.

achabisko