| Z ETIOPSKÉHO HRNCE Kosher Deli Během měsíce švat a adar čteme paraši o východu z Egypta. Na Pesach si připomínáme, že se máme cítit jako bychom to byli my, kdo jsme z Egypta vyšli. O tom, jaké to v Egyptě bylo, máme matnou přestavu z Tóry, případně z archeologické literatury a výstav. Ale jaké to tam opravdu bylo, si představit přece jen nemůžeme. Možná, že právě etiopská kuchyně je jednou z připomínek jídelníčku našich předků v dávném Egyptě, ze kterého je Moše rabejnu vyvedl do země zaslíbené. Konečně mnozí přistěhovalci z Etiopie prožili pochod přes poušť v Súdánu, než se po dlouhých útrapách přes Egypt dostali do dnešního Izraele. A protože se nacházíme v měsíci adar a slavíme svátek Purim, kdy je všechno naopak, možná není od věci si ve střední Evropě připomenout africkou židovskou kuchyni. A místo Haman tašn si udělat třeba inžaru. Inžara (chlebové placky) Suroviny: kilo hladké plné mouky, voda, půl kostky droždí, prášek do pečiva Postup: Do velké nádoby nasypeme prosátou mouku a přidáme rozdrobené droždí. Pomalu přidáváme vlažnou vodu za neustálého míchání, dokud není těsto skoro tekuté. Přikryjeme nádobu a necháme stát na tmavém místě alespoň přes noc. Před přípravou nabereme do mísy asi polovinu těsta a přidáme půl sáčku prášku do pečiva. Nahřejeme pánev s olejem a usmažíme placku jenom z jedné strany. Podáváme s ostrou omáčkou, s masem, bramborem nebo zeleninou. Jí se rukama – ulamujeme kousky inžary a namáčíme v omáčce. Omáčka z chumusu Suroviny: cibule, chumus, hrách, zázvor, kurkuma, pepř podle chuti Příprava: Nakrájenou cibuli dusíme v malém množství vody. Přidáme chumus, hrách a koření a vaříme do úplného změknutí, přidáme vodu, je–li třeba. Potom rozmačkáme vidličkou a přidáme trochu teplé vody. Hotovou omáčku nalijem na talíř s inžarou. Omáčka s bramborem a masem Potřebujeme cibuli, brambory, maso nakrájené na malé kousky, ostrou papriku, sladkou papriku (poměr dle chuti) nebo ostrou směs koření. Cibuli vaříme do změknutí, přidáme papriku, dolijeme trochu vody a přidáme nadrobno nakrájené maso a brambory. Vaříme do změknutí masa a brambor. Podáváme s inžarou. Ostrá směs koření Suroviny: půl kila celých pálivých papriček, 2 lžíce sladké papriky, 2 lžíce mletého zázvoru, lžíce kurkumy, větší svazek petrželové nati, jedna hlavička česneku, jedna cibule, sůl. Vše na jemno rozmixujeme, přeneseme do uzavřené nádoby. Chceme–li to mít autentické, místo mixéru použijeme hmoždíř. |
Domácí pivo Potřebujeme kilo ječmene, mletý chmel, trochu zázvoru. Ječmen se nechá naklíčit na slunci, aby nerostly kořínky (asi tři dny, záleží na teplotě). Naklíčený ječmen se pak roztluče dřevěnou paličkou a vaří se s chmelem a zázvorem hodinu v zakrytém hrnci. Nechá se vychladnout a přeleje se i se sedlinou do nádoby s víkem, uzavře se a nechá stát na slunci nebo teplém místě 3 až 4 dny. Pak vše scedíme – pro slabší žaludky ještě rychle převaříme. Podáváme vychlazené. Toto pivo má malý obsah alkoholu. Když jsme s Ortal Berahun připravovaly recepty, zeptala jsem se na dezert, anebo alespoň něco trochu sladkého a dostalo se mi vysvětlení, že sladkosti, tak jak je známe z evropské kuchyně anebo ze severní Afriky, v Etiopii známy nebyly. A když člověk chtěl něco sladkého, tak jako alternativu bonbónu anebo žvýkačky mohl žvýkat kousky cukrové třtiny. Třtinový sirup bylo také jediné skromně používané sladidlo. S blížícím se Pesachem si můžeme také připomenout, že na rozdíl od evropských hospodyní, které před Pesachem všechno nádobí schovávají a vyměňují, případně drhnou a vypalují a noří do vody, etiopští židé prostě a jednoduše veškeré nádobí, které je výlučně hliněné, rozbijí. A na Pesach si udělají nové. Tím se vyloučí možné omyly. Pochopitelně s moderní dobou tyto zvyky vzaly za své, ale řešení je to pěkné. Za vydatné pomoci Ortal Berhun napsaly Alžběta a Hana Mayerovy Karel Poláček, Židovské
anekdoty, „Tak jsem vám byl v
Africe,“ vypravoval pan Grünhut, „a jak jsem byl v té Africe, tak
co. Řekl jsem, že půjdu na lov lvů. Dobře. Vyšel jsem si do
pralesa, a najednou slyším z houštiny šramot. Střílím, a co byste
řekl? Šest lvů leží tam, já vám říkám zabitých.“ „Šest? Není to trochu
mnoho?“ „Tak řekněme pět. Já
to tak akorát nepočítal.“ „I pět je moc. Slevěj,
pane Grünhut.“ „Že jsou to oni, tak
byli dva.“ „Hm, dva jednou
ranou?“ „S nimi je taky řeč.
Tak, aby neřekli. Byl to jeden, ale zato chlapík.“ „A byl to vůbec
lev?“ „Mne se ptají? Já mám
všechno vědět? Copak nemám jiné
starosti? Jak jsem slyšel v křoví něco zachrastit, tak jsem šel od
toho pryč.“ |