rozhovor s M. Katsem
Mark Kats se narodil 12.12.1977 v Brestu. Studoval matematiku na tamnější universitě. S literárními pokusy začal ve 12 letech.
V soukromém vydání (po 3-5 exemplářích) vyšlo: 2 sbírky povídek, 2 výběry citátů oblíbených autorů: Antologie strašného a Knihy smutku
Jaké to je, být v Bělorusku Židem?
Že jsem Žid, vím od dětství, přes všechnu tu ohromnou asimilaci sovětských Židů. Nebyla to věc náboženství. Na rozdíl od mnoha mých známých jsem nebyl pokřtěný, ale nespojoval jsem to se svou národností. Moje rodina byla ateistická. Hlavním důvodem, že jsme nezapomněli na svůj původ, byl antisemitismus. Přímo na sobě jsem jej skoro nikdy nezažil, ale byl a je tady. Také jsme se vždycky zajímali o Izrael. Věděl jsem, že tam máme příbuzné, dostávali jsme od nich dopisy. A tak jsem se identifikoval jako Žid. Svou národnost neskrývám, ale když řeknu: „Jsem Žid,“ lidé jsou často trošku šokovaní (Jé, vážně? Vypadáš jako člověk. No ne, živý Žid!), a já se často cítím nějak divně. V ruštině (mojí mateřštině) je slovo „žid“ nadávka, a Židé obvykle nejraději odejdou, když je slyší. Ale spousta lidí používá jako nadávku i slovo „Jevrej“ (kterým se Židé označují sami).
Jak u vás vypadá náboženský život?
Jak jsem řekl, dlouhou dobu jsme o náboženství nepřemýšleli. Ale od začátku přestavby se jednotlivá náboženství začala navracet do života lidí. Spousta církví dostala zpátky kostely. Nejsilnější je samozřejmě pravoslavná církev. V Brestu není synagoga. Na místě té největší – podle starých lidí „nejlepší v Evropě“ – postavili kino. Budovy ostatních jsou také zabrané. Před druhou světovou válkou žilo v Brestu 34 tisíc Židů. Teď je jich v celém Bělorusku 42 tisíc a z toho v Brestu kolem dvou tisíc. Nemůžou dostat zpátky majetek staré židovské obce. Židovské náboženské obce jsou teď v Brestu tři (dvě ortodoxní a jedna liberální). Židé slaví svátky, šabat... Ale myslím, že opravdu zbožných jich moc není. Svátky jsou důvod se sejít, být mezi Židy, někdy také získat pomoc Židů ze Západu a z Izraele.
Židé a umění. Vždycky jsem měl rád knihy, v nichž vystupovali židovští hrdinové, filmy o Židech. Ale Žid je pro mne něco specifického a je daleko zajímavější číst o Židech, kteří žijí mezi nežidy. Nemám rád izraelské umění. Připadá mi příliš provinční. Myslím, že je tam málo opravdu velkých židovských malířů, spisovatelů... Židé by neměli zůstávat v „literárním ghettu“.
Ta zásada je ostatně vidět na tvých textech.
Borges napsal o Kafkovi: „Byl Žid, ale v jeho textech se se slovem ,Žid‘ nesetkáš.“ Sám o Židech také téměř nepíšu. Když se mezi mými náměty objeví náboženská témata, jsou spíše (polemicky) spojená s křesťanstvím, protože žiju v křesťanské zemi s křesťanskou kulturou nebo s nespecifikovaným bohem. O judaismu nepíšu nikdy.
|
|
Ptala se Rut Weinigerová