PŘEHLED ORTODOXNÍCH SKUPIN V IZRAELI

V Izraeli dnes existuje obrovské množství ortodoxních skupin. Pro nezasvěceného je téměř nemožné se v této směsici orientovat a pochopit, v čem se jednotlivé skupiny liší. V Maskilu vám v několika pokračováních nabídneme jejich základní přehled. V první části přinášíme všeobecný úvod.

Jak k tomu došlo?
Původ rozdílů mezi ortodoxními skupinami lze sledovat až do 19., a dokonce i 18. století. Rabín Jisrael Ba´al Šem Tov a jeho následovníci založili ve druhé polovině 18. století chasidské hnutí (započato v Podolí, Polsko, později se rozšířilo ve všech částech východní Evropy). 

On i jeho žáci kladli důraz na uctívání Boha radostí, což se týkalo především chudých a prostých nestudovaných věřících, kladli důraz na úctu a obdiv k rabínským dynastiím nebo AdMoRim (chasidským vůdcům, zkratka hebrejského „adonejnu, morejnu ve-rabejnu“ = náš mistr, učitel a rabín), studujícím a vyučujícím kabalu (učení založené především na knize Zohar a na spisech rabína Jicchaka Lurii ze Safedu, přelom 16. a 17. stol.), na putování do míst ve východní Evropě, kde tito rebbes sídlili (Rusko, Polsko, východní část Rakouska-Uherska).V Litvě, zvláště ve Vilně (Vilnius), zvaném Jeruzalém Litvy, se vyvinul silný antagonismus vůči tomuto hnutí. Následovníci rabína Elijahua („Gaona z Vilna“) zakládali ješivy, střediska vysoké úrovně studií Tóry a Talmudu, a tímto rozšířili typického „talmid chacham“ (učence), v mnoha směrech protiklad typického chasida.
Osvícenství 19. století a postupné získávání a rozšiřování občanských práv Židů v různých částech Evropy rozvinulo nový typ moderního – ortodoxního Žida, a to především v Německu, v Maďarsku a samozřejmě v části středo- a východoevropských zemí. Musíme mít na paměti, že v předvečer druhé světové války (1939) bylo kolem 3,5 milionu Židů v Polsku, 600 tisíc v Německu, okolo půl milionu v Maďarsku, několik set tisíc v Československu atd.Ke konci 19. století, když vzniklo Herzlovo sionistické hnutí, většina zbožných,ultra-ortodoxních vůdců – jak litevských, tak chasidských – se proti němu stavěla a poprvé v historii se tito ultra-ortodoxní vůdcové shromáždili v Katovicích a založili „Agudat Jisrael“, hnutí, které je všechny sjednotilo, aby byli silní a vlivní v udržování historicky předepsaných a ortodoxních způsobů života. 

 Vlastně byli proti samotné myšlence vykoupení („ge´ula“, tj. návratu na Sion) prostřednictvím lidského snažení. Viděli v tom jakýsi druh falešného mesiášství. Dodnes nesou název „Agudat Jisrael“ jako strana izraelského parlamentu (Knesetu). Na druhé straně mnoho tradicionalistických Židů vidělo v Herzlově hnutí, a zvláště v Balfourově deklaraci (v dopise, který napsal lord Balfour Rotschildovi roku 1917) – která přiznávala Židům právo na „domov“ v Palestině – počátek „mesiášské epochy“.Od prvního sionistického kongresu (Basilej 1897), a dokonce i dříve, existovala velká skupina ortodoxních rabínů, stoupenců sionistické myšlenky, kteří se později organizovali jako samostatná strana „Mizrachi“. Ta se později vyvinula v dnešní izraelskou Národní náboženskou stranu (Miflaga datit leumit = MafDaL).Po válce za nezávislost v letech 1948-49 (vypukla po vyhlášení Státu Izrael v květnu 1948) přišly do Izraele stovky tisíc Židů z Levanty (severní Afrika, Egypt, Jemen, Sýrie, Irák, Írán atd.), kteří ve velké většině dodržovali náboženské předpisy. Rozdílné náboženské síly (tehdy v Izraeli existující) se snažily získat tyto nové imigranty a odvrátit je od změny životního stylu a od sekularizace. Snažily se je proto absorbovat do svého existujícího vzdělávacího systému. Podařilo se jim to jen z části. 

Většina současné izraelské populace náboženské předpisy nedodržuje. Hlavní proud vzdělávání, který má počátek v dobách předstátních, především ve 20. a 30. letech 20. století pod britským mandátem, byl a dosud je nenáboženský, sionistický. Národní náboženská strana bojovala o rovnost práv a prostředků. Dosáhla toho, nikdy však nezískala více než 18 až 25% studenstva. Oficiálně dnes pod záštitou Ministerstva školství fungují dva vzdělávací systémy: všeobecný (světský židovský) a náboženský. Existuje i třetí směr, tzv. „acma´i“ (tj. nezávislý). Ten je tolerován, není však oficiální součástí systému státního školství. 
Tolik tedy všeobecný úvod. V příštím pokračování se již budeme věnovat konkrétní charakteristice názorů a chování jednotlivých skupin.

Rabi Michael Dushinsky
psáno pro Ročenku HTF UK
foto: Pavel Dias