V polovině března navštívil Prahu profesor Moshe Fass, dlouholetý ředitel projektu ročního přípravného programu (mechina) Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Během své dvoudenní návštěvy se setkal se studenty Lauderova gymnázia, pronesl přednášku pro členy Židovské obce a pro studenty hebraistiky Filozofické fakulty UK.
Přijel jste do Prahy spíše přednášet nebo informovat o programu Hebrejské univerzity?
Já už se vlastně delší dobu přednáškové činnosti nevěnuji. Přijel jsem tedy, abych se setkal se studenty, jichž se týká možnost ročního přípravného studia na Hebrejské univerzitě. Vůbec hlavním cílem univerzity od počátku bylo umožnit studium mladým Židům (pochopitelně tu mohou studovat i nežidé). Vznikla v době, kdy v mnoha zemích platil tzv. numerus clausus, tedy omezení počtu židovských studentů na univerzitách. A i v případě, že měli Židé možnost studovat, byli často nuceni během přednášek stát, nebylo jim povoleno sedět. A tak vznikl hned na počátku britského mandátu v Palestině v roce 1917 projekt Hebrejské univerzity na Mount Scopus. Fungovat začala v roce 1925 a bylo důležité, že mezitím došlo v Rusku k revoluci. Tenkrát totiž odešly z Ruska miliony Židů, hlavně do Ameriky a jednou z jejich priorit bylo zajistit svým dětem vzdělání, poslat je studovat na univerzitu. To víte, každá jiddische mame chce, aby se z jejího syna stal doktor nebo právník…Nicméně univerzita byla tehdy velmi malá a Palestina byla zemí průkopníků, kteří přišli (jako moji rodiče) budovat novou vlast a kteří se vlastně na ty, co chtěli studovat, nedívali moc pozitivně. Takže hlavní zlom přišel po Hitlerově nástupu k moci, kdy došlo k velkému přílivu studentů, ale i profesorů. A co bylo velmi důležité, univerzita měla možnost dávat víza studentům z evropských zemí. Víte, že Britové omezovali počet židovských imigrantů do Palestiny. Ale ti, kteří sem přišli studovat, se do tohoto počtu nezapočítávali, byli navíc.
To je skutečně velmi zajímavé.
Ano, takto se podařilo zachránit stovky a stovky mladých lidí. Jedním z nich byl Jicchak Šamir, budoucí izraelský premiér. No, o pár let později, roku 1948, přišla válka za nezávislost a to byla velká tragédie, neboť mnoho studentů, kteří byli naším příslibem a nadějí do budoucna, v ní zahynulo. V celé válce tehdy zemřelo asi 6000 židovských vojáků, to bylo přibližně jedno procento tehdejší populace. Hebrejská univerzita tedy vznikla v roce 1925. Na jaké předměty se zpočátku zaměřovala? To je velmi dobrá otázka. Univerzita viděla sama sebe jako nové centrum židovských studií, naprosto odlišné od jakékoliv tehdy existující instituce. Yeshiva University, Brandeis University a podobné projekty vznikly až později. Vědecké studium judaismu a Bible bylo tehdy převážně doménou německých učenců, z nichž mnozí byli dokonce antisemité. A pokud se mu věnovali Židé, šlo o asimilanty, kteří se snažili jen dokázat ostatním, jak chytří a hodní Židé jsou, ukázat jim „chochmat Jisrael“. Takže jedním z úkolů Hebrejské univerzity bylo vytvořit zcela nové centrum judaistických studií, s jiným přístupem. Později měla také i nahradit to, co bylo v Evropě zničeno. Víte, že Němci chtěli založit židovské muzeum a tak shromáždili knihy ze všech židovských knihoven v Německu, americká armáda našla po válce více než půl milionu knih. A pak nastalo přetahování o tyto knihy – Hebrejská univerzita měla zato, že by měly patřit jí, že ona je nástupcem zaniklých diasporních vzdělávacích institucí, na druhé straně si na ně činily nárok americké školy – Hebrew Union College, Hebrejský teologický seminář… Židé z New Yorku říkali: „My jsme víc Židé než vy v Izraeli, tady vznikne nové centrum židovských studií.“ A tak se nakonec dělilo, část tohoto knižního fondu se dostala do Izraele, část do Ameriky. Nechci urazit Američany, ale myslím, že u nás byly ty knihy využity lépe, u nás mohou číst hebrejské knihy nejen badatelé, ale i běžní studenti. To je lepší, než když jsou knihy zavřeny ve specializovaných, vědeckých knihovnách, kde je nikdo nečte.
A co praktičtější obory?
Samozřejmě, druhým úkolem univerzity bylo vychovávat vědce a profesionály.
Přípravný program Hebrejské univerzity (mechina), jehož jste ředitelem, je určen židovským studentům…Nejenom jim (rozdíl je v tom, že židovští studenti mohou program získat bezplatně přes Sochnut), je určen každému, kdo by chtěl studovat na Hebrejské univerzitě a jeho maturita, jeho středoškolské vzdělání, není uznáváno za ekvivalentní izraelské střední škole. To se týká třeba Spojených států, Kanady, Ruska, Jižní Ameriky. Tito studenti pak musejí absolvovat mechinu a psychometrické testy, aby se mohli hlásit k řádnému studiu na izraelských univerzitách. Ti, jejichž středoškolské vzdělání je považováno za ekvivalentní izraelskému, to se týká celé západní Evropy, mohou studovat rovnou. Nicméně, mechina má i další aspekty. Za prvé – pokud chcete studovat v Izraeli, musíte se naučit jazyk. Za druhé – na mechinu přicházejí velmi mladí lidé a tento program jim může pomoci vybrat si obor, jemuž se budou dále věnovat.Mnoho studentů ovšem absolvuje mechinu a potom se vrátí domů. Máte nějakou přesnější představu, kolik studentů po mechině skutečně pokračuje ve studiu v Izraeli?To není úplně jednoduché. Je potřeba si uvědomit jedno – budu se snažit být politicky korektní – ne všichni skutečně přicházejí do Izraele z přesvědčení, protože jsou sionisté a chtějí zde žít.
|
|
Mnoho studentů, kteří sem přicházejí, jsou svým způsobem outsideři ve své původní společnosti. Nemyslím to nijak pejorativně. Snažil jsem se vždy pochopit, proč moje matka odešla z Polska – ještě v dobrých časech, dávno před válkou (v roce 1932), pocházela z dvanácti sester, z bohaté rodiny... najednou odešla někam do pouště. Prostě, cítila se svým způsobem jako outsider v majoritní společnosti. Někteří studenti zase mají osobní problémy a doufají, že je vyřeší odchodem do jiné země. Jiní prostě nejsou dost silní, aby se naučili nový jazyk, postarali se sami o sebe v nové zemi. A to víte, v Izraeli není zrovna jednoduché si zvyknout. Sečteno podtrženo, kolem čtyřiceti procent absolventů mechiny zůstává.
Snížil se nějak zásadně počet zájemců o mechinu v posledních dvou a půl letech?
Ano, jednak samozřejmě kvůli politické a ekonomické situaci v Izraeli, ale také proto, že už se jaksi vyčerpal příliv ruských Židů. V době největší ruské imigrace jsme mívali v programu kolem 800 studentů, letos jsou to tři stovky.
w Ptala se a fotografovala Kateřina Jelínková
Bližší informace o možnosti studia v Izraeli: Rothberg International School, The Hebrew University of Jerusalem (Boyar Building),
Mount Scopus, Jerusalem 91905, Israel telefon: (972-2) 588 2600
fax: (972-2) 582 7078
e-mail: info@roth.hul.huji.ac.il
web: http://overseas.huji.ac.il