KDE JSTE SAKRA BYLI?
Několik slov úvodem...

Sobotní pokus o zatím nejhorší zneuctění památky obětí holocaustu u nás pochodňový průvod kolem pražských synagóg o šábesu českým neonacistům nevyšel. Díky bleskovému jednání magistrátu a spontánní protidemonstraci občanů neonacisté doslova utíkali. Na protidemonstraci se však podílelo jen asi dvě stě padesát lidí. Zbylých asi deset miliónů Čechů se na Židy vykašlalo stejně jako v dobách holocaustu.

„Nezastupuji žádnou organizaci, je to věc mé soukromé osoby,“ lhal o sobotním průvodu nahlašovatel, neonacista pan Petr Kalinovský, do médií. Při bližším pohledu se ale věci mají poněkud jinak. 

Jak si jistě vzpomínáte, v sobotu 11. ledna 2003 byla do Prahy na Staré Město svolána demonstrace neonacistů, předem legálně nahlášená jako „připomínka obětí holocaustu“ a povolená pražským magistrátem, ačkoli vzhledem k totožnosti ohlašovatelů bylo naprosto jasné, oč se jedná. K plánovanému pochodu židovským městem nakonec nedošlo, protože magistrát akci v poslední chvíli přece jenom zakázal.Mohlo by se tedy zdát, že nakonec „všechno dobře dopadlo“, žádný zvláštní důvod ke klidu však není. Za prvé se opět ukázalo, že česká veřejnost je k sílícím projevům rasistismu a antisemitismu z valné části celkem lhostejná, za druhé stačí nahlédnout na webové stránky třeba i renomovaných českých deníků, či poslechnout si ohlasy rozhlasových posluchačů (naposledy třeba reakce na tragickou havárii amerického raketoplánu s izraelským kosmonautem na palubě). Ano, jistě, v těchto případech se většinou jedná o anonymy a takový pohled tedy zpravidla bývá pohledem do žumpy, přesto není možné, brát ho na lehkou váhu. Mezinárodní, ale i vnitropolitická situace je napjatá, plná nejistoty a narůstajících obav; to všechno jsou okolnosti, za nichž podobné tendence vzkvétají a sílí. Kam až mohou zajít, s tím máme my, a konec konců celá Evropa, své zkušenosti (ačkoli v poslední době se zdá, jako by je neměla, resp. nechtěla se k nim znát). Vracíme se tedy k onomu pochodu, k této zdánlivě ne právě aktuální události, s úmyslem otevřít diskusi na dané téma, s přesvědčením o její nutnosti, a zároveň s vědomím, že samotná diskuse toho mnoho nespasí. Rádi se seznámíme také s vašimi názory – Maskil je vám k dispozici.

-id-


CHRONOLOGIE 

Na webu magistrátu psali: Přehled oznámených veřejných shromáždění ke dni 7. 1. 2003: Připomínka obětí holocaustu, nahlásil Bc. Petr Kalinovský 9. 12. 2002 v 1.30. Mělo jít o pochod pražským Židovským Městem, kolem synagóg. Sedmého ledna v 16.27 mi přišla z adresy NeoNeo@matrix.com nepodepsaná výzva odeslaná přes anonymizer, ve které autor upozorňuje, že na onu „připomínku holocaustu“ svolávají neonacisté pochodňový průvod. Výzva vybízela lidi, aby na ně přišli házet popel. Dostala ji řada médií. Druhý den – ve středu – se informace začala masivně šířit mezi studenty, novináře a na webech Československé anarchistické federace a Antifašistické akce se objevila výzva, aby lidé přišli neonacistickému průvodu zabránit. 
Ve čtvrtek jsem na serveru Reflexu publikoval prohlášení, které jsme k internetové výzvě sepsali s Ondřejem Caklem. V pátek desátého mi začíná na webu Reflexu v reakci na můj článek o chystané provokaci vyhrožovat stížností vydavateli jakýsi ing. Ondřej Čapek, donedávna (a možná dosud) doktorand VŠE Praha. Svůj příspěvek nazve ANO ZNEVAŽOVÁNÍ HOLOCAUSTU! Do telefonu potvrdí autorství. Bližším ověřením se ukáže, že jde o sympatizanta serveru euroskeptik.cz – ten integruje snahy organizací protestujících proti vstupu naší země do EU. Vlastenecká fronta, Občané proti EU, Národní sjednocení ... To je ale jen marginálie. Pátek byl totiž především dnem, kdy se ujaly své role deníky. Lidové noviny a MF Dnes informovaly o chystané neonacistické provokaci v zevrubných a kompetentních článcích a věnovaly se především svolavatelům demonstrace. 


ÚSTAVNÍ PRÁVA 

Magistr Lejnar z pražského magistrátu věděl naprosto přesně, kdo Kalinovský s Fryčem jsou: „Nemáme žádnou zákonnou možnost demonstraci zakázat.“ Nikomu nelze preventivně zakázat – dokud se neukáže, že věci se mají jinak, či dokud nedojde k trestné činnosti –, aby připomínal oběti holocaustu. A je to dobře, šlo by o narušení ústavní svobody. Právní konzultace mi však potvrdila, že mým ústavním nárokem zase je na demonstraci fotografovat obličeje demonstrantů. A ty mě zajímaly, protože oba svolavatelé – Petr Fryč a Petr Kalinovský – jsou nebezpeční náckové. Oba za sebou mají barvitou minulost. Kalinovský veřejně pálil izraelskou vlajku, Fryč přepadl romskou zábavu. Oba, podobně jako většina českých neonacistů kromě vraha Pechance, vyvázli bez trestu či s tresty zanedbatelnými, protože se nepodařilo prokázat nějakou organizovanost a systematičnost jejich rasistických excesů. 


POPIS JEDNOHO NAPADENÍ 

V sobotu jedenáctého asi v šestnáct dvacet (demonstrace měla začít v pět) jsem přišel na náměstí Franze Kafky. Ukázal jsem skupině policistů průkaz a oblékl si oranžovou vestu PRESS. Nácků zatím bylo snad osm. Krčili se u zdi proti chrámu svatého Mikuláše a schovávali obličeje. 
Šel jsem směrem k nim, a když jsem byl asi pět metrů od skupiny, vyběhl jeden z nich ke mně a pokusil se mě udeřit do obličeje. Uhnul jsem, ale za ním se vyřítil další – maskovaný. Ten to myslel vážně. Napřáhl ruku, že mě udeří, a v tom momentě jej držel z každé strany jeden policajt. Dostali mě z toho doslova bleskurychle. 
Neonacisté na mne zaútočili dřív, než jsem vůbec stačil vybalit foťáky, takže jsem si toho maskovaného mohl vyfotit až tehdy, když si jej – rozbaleného – zapisovali. Byl to spolusvolavatel celé akce Petr Fryč. Řekl jsem si, že se půjdu na chvíli rozdejchat do Maiselovy ulice. 


CESTA K SYNAGÓZE A ZASE ZPÁTKY 

Cestou do Maiselovky jsem potkal nejméně třicet policistů. U synagógy panovala výborná nálada – lidí bylo snad dvě stě. Policie si je v klidu zapsala a já mohl udělat malý sociologický odhad. Sto z demonstrantů byl
de facto „provaření“ občanští aktivisté z Československé anarchistické federace. Další padesátka byli pamětníci holocaustu, zbylou padesátku tvořili intelektuálové, mladší členové Židovské obce a studenti. Na začátku jsem napsal, že protidemonstrace se zúčastnilo dvě stě padesát lidí, a zde jich bylo dvě stě. Ano – těch černých, prakticky neviditelných stínů, které se občas mihly za rohem nebo v podloubí, mohlo v okolí být snad padesát. To byli takzvaní nebezpeční extremisté z Antifašistické akce (AFA). Dělali ochranku a hlídali – kdyby policii nějaký nácek proklouzl. Všichni svorně vyzařovali radostné očekávání, že kohokoliv z neonacistů, kdo se objeví, seřežou jako psa. „K tomu pochodu se nedá nic dodat, to je prostě zrůdnost!“ – John Bok. Vydal jsem se zpátky na náměstí kouknout, jak se mají náckové. Cestou jsem potkával další a další protidemonstranty. „Když jsem se o tom dozvěděl, zvednul se mi z toho žaludek. Myslím si, že jsou okamžiky, kdy se – pokud to stát nemůže udělat – musí postavit každý občan. I mimo rámec nějakého zákona. Je to prostě menší zlo. Třeba si i nechat rozbít hubu a nepustit je sem než se dívat na to, jak tyhle lidi pochodujou přes Židovský Město.“ Třiatřicetiletý obchodník, Široká ulice. Nejmenuji jej, přestože souhlasil se zveřejněním jména. Stejně jako dalšího muže – protože neonacisté, kterým se přišla ta doslova HRSTKA lidí postavit, jsou mimořádně nebezpeční. Onen muž – další z protidemonstrantů – na rohu Kafkova náměstí říká: „Já jsem tady ze dvou důvodů. Za prvé nenávidím nácky, za druhé půl mé rodiny zemřelo v koncentračních táborech. Tak jsem považoval za svou povinnost sem přijít.“


HADR

Pár minut před tím, než měl pochod začít, neonacisté vybalili louče a pan Kalinovský začal vykládat do médií, že holocaust je to, co dělají izraelské bezpečnostní složky palestinským teroristům. V tom momentě, třicet vteřin poté, co existovaly důkazy, že NEJDE o připomenutí holocaustu, se objevil nenápadný muž – úředník magistrátu – a náckům demonstraci úředně zakázal, neboť změnila ohlášený účel. Kalinovský nejdřív prohlásil demonstraci za ukončenou. Pak vystoupil před novináře a začal vykládat svou nacistickou propagandu. Po chvíli řekl, že izraelská vlajka je HADR. V tu chvíli jej policisté sebrali a znovu si zapsali jeho totožnost. Když jej pustili, zapálil s ostatními neonacisty pochodně a začali doslova utíkat na druhou stranu od Židovského Města. Demostrace znamená ukázka, vyjádření – ti maskovaní, obličej zakrývající, před diktafonem uhýbající násilníci utíkali ze své demonstrace a vypadali směšně.


RABÍN A „ÁRIJCI

Přistoupil ke mně starý muž – zřejmě americký rabín – a anglicky se mě zeptal, kde jsou ti demonstrující neonacisté. „Musíme jít rychle, jinak utečou!“ Moc rychle nemohl. Před Rottem jsem si všiml, že nás (šli jsme ulicí) po chodníku sleduje nejtvrdší jádro Národního odporu Praha, parta kolem (zavřeného) Franty Sobka. Asi osmičlenná skupinka – nešlo o demonstranty, ale o neonacistické násilníky, kteří kroužili kolem a čekali, koho napadnou. 
Mezi nimi a námi jelo policejní auto. Zabouchal jsem na okno: „Tamhleti náckové po nás jdou!“ 
„My musíme hlídat demonstraci...,“ a odjeli. 
Ohlédl jsem se – za námi bylo podloubí a v něm se mihly černé stíny. „Je to v klidu!“ vysvětlil jsem rabínovi. „Ti v podloubí, to je AFA. Jsou sice podle našich úřadů extremisti, ale jenom proto, že mlátěj tamhlety,“ ukázal jsem prstem na Sobkovu partu. Rabín mi moc nerozuměl. Já tomu v podstatě nerozumím taky a těm černým stínům tímto děkuji. 
Odvedl jsem rabína zpět na náměstí, do bezpečí. Bylo to přesně v době, kdy se mělo podle plánu nácků na Kafkově náměstí hajlovat. Nyní tam stál jen primátor Pavel Bém (šéf úřadu, který demonstraci nakonec zakázal), policie a televizní štáby. Jinak ani noha. Árijská elita národa byla v nedohlednu. Chytil jsem taxíka, nadjel jim a potkali jsme se v Myslíkově ulici. Ti zakuklení běžci utíkali s kouřícími pochodněmi tak rychle, že na konci pochodu – na Palackého náměstí pod pomníkem – byla bílá elita národa nápadně přičmoudlá od sazí. Tam pochod skončil. Prorazit do Židovského Města se kvůli zákazu, protidemonstraci a masivní policejní přítomnosti báli. Přes zákaz magistrátu, přesto, že pochodňový průvod k deklarovanému účelu nelze chápat jinak než jako šíření rasové nenávisti, se však průvod konal. 


KREV A ČEST!

Neonacista Petr Fryč, který mne napadl, byl vedle Kalinovského druhým z ohlašovatelů demonstrace. Většina dosavadních stíhání nácků dopadla velice vlídně, obvykle se nepodaří prokázat rasistické úmysly. Náš trestní zákon rozlišuje, zda je trestný čin spáchán jednotlivcem, organizovanou skupinou, nebo dokonce zločinným spolčením. Na fotografii ze skandinávské mutace neonacistického časopisu Blood and Honour z roku 1998 vidíte neonacistu Petra Fryče hajlovat spolu se švédskými Kammeraden. Vyfocen je tam i další účastník sobotní demonstrace... Krev a čest, Blood and Honour, je mezinárodní neonacistická násilnická síť. Kluci v tom natvrdo jedou už pět let. TRESTNÍ OZNÁMENÍ Trestní oznámení podávat nebudu. Ani za napadení neonacistou Fryčem, ani za výrok o „hadru“, pronesený neonacistou Kalinovským, ani za zločinné spolčení neonacistů. Jsem novinář a píšu články, ne trestní oznámení. A také nebudu vymýšlet pointu. V tuto chvíli má čtenář sám možnost v úplnosti posoudit, zda fakta dostatečně podkládají výroky: Sobotní pochod nebyl „věc soukromé osoby“, ale cílená a dlouhodobě plánovaná neonacistická akce, na které byla šířena rasová nenávist a fyzicky napadáni novináři. Akci neorganizovala „soukromá osoba“, ale zločinné spolčení, působící řadu let ve více zemích, dopouštějící se násilí a šířící xenofobii, antisemitismus a neonacismus. Náš právní řád umožňuje, aby trestní oznámení na neonacisty, co uspořádali sobotní průvod, podal kdokoliv, kdo spatřuje v jejich výše uvedeném jednání něco trestného. Stejně tak mohou trestní stíhání zahájit samy úřady. Proti třiceti pochodujícím náckům přišlo vystoupit asi dvě stě lidí, z toho dobrá polovina z nich nosí úřední nálepku „levicový extremista“. Zbytek národa se na vše vy... Jsi Čech, Čech, Čech? Tak se za to styď! 


Jiří X. Doležal
Přetištěno se souhlasem 
týdeníku Reflex, Foto: autor