Deset roků po…
Rozhovor s předsedou bratislavské židovské obce 
Peterem Salnerem


Letos v lednu uplynulo deset let od rozdělení Čekoslovenska na dva samostatné státy. Z dosavadní zkušenosti víme, že informovanost Slováků o dění v České republice, ať již se jedná o politiku, kulturu či jiné oblasti, bývá už tradičně větší nežli naopak. Důvody, proč tomu tak je, ponechme pro tentokrát stranou a předpokládejme, že podobná situace panuje i mezi židovskými komunitami v obou nově vzniklých státech. To, 
že Roš chodeš nese v záhlaví 
titul: „Věstník židovských náboženských obcí v Českých zemích a na Slovensku“, na věci celkem nic nemění. Proto jsme se rozhodli, věnovat v tomto čísle Maskila určitý prostor bratislavské židovské obci, která v rámci Slovenska nepochybně plní tutéž klíčovou úlohu jako ta pražská v Čechách, případně i dalším zajímavým židovským, (či k Židům nějakým způsobem se vztahujícím) aktivitám.V žádném případě si nečiníme nárok na úplnost, rádi bychom vám pouze nabídli pohled pootevřenými dveřmi. 

Ostatně – právě tak – „Delet“ se shodou okolností jmenují nově vzniklé slovenské židovské noviny. Anebo, chcete-li, zveme vás zkrátka na výlet. Bratislava – přeze všechny nové okolnosti – zůstává pořád stejně daleko, respektive blízko…

redakce

Kolik členů má dnešní bratislavská židovská obec? Kdo se může stát jejím členem? Která z mnoha možných kritérií uplatňuje současné představenstvo obce při definování židovského původu? To jsou jen některé z otázek, které jsme si místo vás dovolili položit předsedovi bratislavské židovské obce, panu Peteru Salnerovi.
Domnívám se, že velký přehled o situaci slovenských Židů většina lidí v Čechách nemá, proto se vás na začátek zeptám, jaký je dnes vlastně počet Židů na Slovensku? Kolik z nich jich žije v Bratislavě?
Odpovědět na tuto zdánlivě jednoduchou otázku bývá vždycky komplikované, záleží na tom, jaké kritérium zvolíme. Nicméně při posledním sčítání lidu se asi 2270 lidí přihlásilo k židovskému náboženství a kolem 250 lidí k židovské národnosti. Stejně složité je říct, kolik máme členů obcí, protože donedávna členství fungovalo na základě tzv. rodinného modelu. Bylo zvykem, že se přihlásila hlava rodiny – jeden člen, bez ohledu na to, z kolika lidí rodina sestává, či zdali jde o manželství čistě židovské či smíšené a s tímto zkreslením je třeba počítat i dnes. Stejně jako s tím, že ne všichni se ke svému původu hlásí.Nedávno jsme se pokusili přejít na individuální členství, ale údaje zůstávají ještě pořád nepřesné. Podle našich odhadů má bratislavská obec v současnosti něco kolem sedmi set členů. Ještě bych dodal, že trošku jinak se zájem o členství jeví v případě, kdy je možno nakoupit levněji víno či macesy a podobně, to potom vypadá, že máme členů přinejmenším dva tisíce.Můžete říct, jakým způsobem je v bratislavské obci členství definováno? Je nezbytný halachický původ? Stanovy Ústředního svazu židovských obcí praví, že členem obce může být člověk židovského původu nebo vyznání, což uvádějí bez dalších podrobností. Proto bratislavská židovská obec přijala v květnu minulého roku na členské schůzi takzvanou interpretaci stanov, která definuje, že vyznáním může být konverze podle ortodoxních, konzervativních či liberálních předpisů u některé oficiálně uznávané instituce. Židovský původ je uznán tomu, kdo na základě dokumentů může prokázat, že jeho matka či otec byli halachičtí Židé. Pražská židovská obec židovství v paternitní linii doposud neuznávala, ačkoli na změně pravidel tímto směrem se, doufejme, také již pracuje. Jak je tomu se členstvím dětí těchto lidí, tedy těch, kteří jsou Židy po otci.?
Děti halachických otců se mohou stát členy obce, ale jejich děti už ne. Čili pravidla členství jsou otevřenější než ortodoxní, ale ne tak otevřená, jako izraelské „pravidlo návratu“. Musely by tedy konvertovat?Podívejte se, popravdě řečeno, problémy, které přinese budoucnost, musí řešit další generace. 

Každé čtyři roky jsou konec konců volby, budou-li chtít změnit stanovy, ať je změní. Nechci říkat, po nás potopa, ale přiznávám, že se na to částečně díváme tímto způsobem.Existují v Bratislavě ještě jiné proudy než ten, který představuje obec? Různé komunity stojící vně vaší obce, tak jako je tomu například v Praze?Nikoli. Snažíme se vždycky dohodnout a lidi spíše sjednocovat a udržet než rozdělovat. Někdy se to samozřejmě daří lépe někdy hůře. Ale je to nutné, už jenom z těch důvodů, že zde zkrátka není tolik lidí, abychom si mohli dovolit být radikální – ať již směrem k ortodoxii či naopak úplnému liberalismu.A v rámci obce?V rámci obce se dá hovořit spíše o různých klubech, většinou fungujících především na generačním základě a uvnitř těchto klubů existují samozřejmě různé názory. Pro tyto názory však neexistují žádné zvláštní ideové platformy. Všichni chodí do jedné komunity a všichni se tam hádají, zatím ale nedochází k žádnému dalšímu štěpení. Neberte to tak, že by u nás vládla nějaká bezbřehá anarchie, to jistě ne. 

Například co se týká náboženských úkonů, každý musí respektovat daná pravidla – minjan v synagoze se počítá jen z halachických Židů a podobně. Ale, jak už jsem říkal, jsme malá obec, chudší než ta pražská, což má své výhody i nevýhody. V prvé řadě nás to chtě nechtě nutí ke snaze o dohodu. Musíme si zkrátka vystačit.Můžete mi říct pár slov k osobě bratislavského rabína?
Rabín Baruch Myers pochází z New Jersey, v Bratislavě působí už desátý rok. Vyznáním je chabad a těchto svých principů se drží. O minjanu potřebném k zahájení bohoslužby už jsme hovořili, jiným příkladem je školka, kterou vede rabínova manželka a která přijímá pouze děti halachického původu. To je tedy významný rozdíl oproti Praze, kde školka, škola i gymnázium zůstávají otevřené. Zmíněná školka je jedinou bratislavskou židovskou vzdělávací institucí?Dosud ano. Uvažuje se o zřízení školy, první kroky v tomto směru už byly podniknuty.A představa o míře její otevřenosti je jaká?Představa o míře její otevřenosti je zatím různá… V Čechách se stále udržuje představa o tradičně větším slovenském antisemitismu. Je to představa oprávněná? Jaká je skutečnost? Jaké vztahy mezi židovskou komunitou a nežidovskou veřejností v současnosti na Slovensku panují?
Moje osobní přesvědčení je, že antisemitismus je větší v Čechách.
Proč?Domnívám se, že na Slovensku je antisemitismus zřejmější, to znamená, že jeho projevy jsou více viditelné a primitivnější, ale že je menší. Pravidelně sleduji český tisk a řekl bych, že Češi jako by více věděli, co se patří, jejich antisemitismus je skrytější. Není veřejný, ale existuje.Jenom pro ilustraci, za deset let porevolučního trvání obce, byla synagoga pomalována jednou. Ani na naši spolupráci s úřady, naposledy například při budování památníku Chatama Sofera, si nemůžeme stěžovat. Jejich přístup byl přinejmenším korektní. Objevují se samozřejmě ojedinělé výkřiky, už deset let se například vleče proces s někdejším xenofobním týdeníkem Zmena, čas od času se zaujatý článek či pozitivní recenze na na některou velmi problematickou knihu objeví i v Literárním týdeníku, ale pocit antisemitské atmosféry já osobně nemám. Pravdou ovšem je, že do širokého lidového povědomí, bohužel, vešel obdivný vztah k někdejšímu Slovenskému štátu i se všemi nesmyslnými legendami a mýty. To je jistě jedna z potenciálních třecích ploch mezi slovenskými Židy a nežidovskou veřejností a v tomto směru žádná paralela se vztahem Čechů k protektorátu pochopitelně neexistuje.Já jsem před nedávnem napsal takový hodnotící článek, který jsem nazval „Židé na Slovensku deset roků po…“. Svůj text končím zmínkou o tom, že Židé byli od počátku proti rozdělení Československa, které vnímali jako určitou záruku demokracie. Že to ovšem dopadlo relativně dobře, Evropská unie je na dohled, NATO je na dohled a počáteční nedůvěra či zděšení z rozpadu federace se pomaličku začíná měnit ve smíření s danou situací a v loajalitu. Doufáme jen, že to bude dlouhodobý trend, a že příští volby zase situaci nějakým způsobem nezvrátí.

Ptala se Irena Dousková
Foto: Michal Spevák